Japonské javory před školou byly ohnivě zbarvené, květy kamélií hrály bohatým, sytým nachem. Na hřišti před školou postával hlouček dvanáctiletých školaček, za chvíli jim odpískají začátek hodiny tělocviku. Nebyla to zrovna Magdalána, Apoléna s Veronikou, žádné rajcovní holky z naší školky to nebyly, naše tříleté lásky. Drobná blondýnka se odpojila od hloučku spolužaček a svižně zamířila k panu učiteli. Už měla tvary, delší nožičky, zadeček k zulíbání, byla pro pana učitela jako sněhová pusinka, tak byla nadýchaná a jemná, že kdyby ji jedl, jako by jedl obláček.
Mezitím v prostorách školy řádil Hastrman. Tak přezdívali klukovi, který už pětkrát opakoval pátou třídu. Tedy byl dost starý na to, aby mohl narušit řád školy, chodit na dámské toalety nebo ji rovnou vyhodit do povětří. V šestnácti a neustále ubrán jako motorkář vyhlížel spíš jak dítě v těle zvráceného muže, byl už ramenaný a celý takový zaoblený jak starší kluci od lopaty. Jelikož tatík byl alkoholik, který se ztratil jak výherní mince v automatu herny v cizím státě a matka Sára, která byla vždy ostříhaná na krátko a už porodila pět dětí, z nichž všechny kromě Hastrmana měly zdeformované tváře zřejmě vlivem fetálního syndromu s nikým nemluvila a vše odbývala přes přídavky na děti, musel si Hastrman najít lepší zábavu - a tou zábavou byla děvčata s dvanáctiletými koleny.
Škola měla pět pater, a tak tam měli zabudovaný výtah. Čekal u něj. Někdo stiskl tlačítko dřív. Tak čekal ještě chvíli. Konečně se dveře s rachotem otevřely. A tam bum, stojí holka v tygrovaných šatech, vypadá jako mladistvá modelka pro Vogue. Zamiloval se okamžitě do té panny jarních let, co kvete jak růže květ, jen ji políbit na čílko, na líčko a ukradnutí polibku na ústa, nejerotičtější věc na světě... Pak by už asi jen následovalo vzájemné zuřivé strhávání hadrů a náražení o stěny, jak to znáte z filmů nebo z příliš bouřlivých několikatýdenních vztahů.
Žádné komentáře:
Okomentovat