Vhoďme vše to na jednu misku váhy a na druhou opičího epigona, zbaveného hadrů, jimiž ze studu zakrývá své lamentabilní, vypelichané, - s jakou péčí pěstuje zbytky své srsti! -, nesouměrné, ohyzdné, zchátralé, mrzácké, pestilenční tělo s malátnými svaly a želvími, neohrabanými pohyby;...
Vzpomínám na věci, které jsem v životě ztratil. Na promarněný čas, na lidi, co umřeli nebo jsem je opustil, na vzpomínky, co už se nikdy nevrátí.
Žádné komentáře:
Okomentovat