Vozíčkář

Útok byl veden bravurně, silnou zbraní na slabé místo. Chaotickou prázdnotou, infiltrovanou přímo do mysli. Přesto jsem věděl, že dosavadní zkušenosti mi skýtají slušnou naději ubránit se. Jenomže ne zde. Úmysl lehnout si do trávy a krok za krokem prohledávat zmatenou prázdnotu v hlavě nebylo možné realizovat. Pohled do mé bezprostřední blízkosti varoval, že trávník a já nejsme jediní přítomní na malém prostranství mezi chodníkem a silnicí. Bylo očividné, že v činžáku za mnou měli

psa.