Připadá mi to jako včera, když mi bylo tak osm a já se prohraboval starými magnetofóny. Našel jsem stařičkou nahrávku Figarovy svatby s Kubelíkem. Chtěl jsem si ji pustit, když mě nějaké sousedovic děcko, kradnoucí se ostražitě, praštilo lafetou po hlavě. Než jsem částečně ztratil vědomí, vím bezpečně, že mě iritovalo bití hodin v tom prázdném pokoji vedle, kde pronikalo slunce skulinou ve zdivu.
Žádné komentáře:
Okomentovat