Hlavu v oblacích mám, však oči patří k zemi, kráčím nocí sám a sám a samotnému dobře je mi. Jsem egoistický manekýn, bavím se zneužíváním třináctek s bujným poprsím a zmatenýma, kaleidoskopickýma očima! Měsíc ukrajuje kousek stínu. Konečně nastala ta pravá hodina, kdy nikoho nepotkávám, všichni spí jak špalci, sem tam se mi v periferním vidění zjeví nějaký ten opozdilý ožrala, jak blije vedle popelnice. Pozdravím ho zasalutováním a prkenným předklonem a už si to hrnu dál do tmy. Někdo prohlásil, že ke štěstí je nutná žena, která udržuje rodinný krb teplý. Hovno, to jsou akorát lobbingové kecy do reklam na viagru. Ženská slouží jen k souloži, to je její jediné určení a taky to sama dobře cítí, jen je tak pyšná, že to nahlas neřekne a nebo se radši vrhá na diety, PPP, přejídání nutellou a nebo střídá partnery jako nějaká Hesperida. Víte, jak to říkali v Jurském parku. Monstrum (= příšera) je relativní pojem. Pro kanárka je monstrem kočka. A vy jste se zkrátka příliš vcítili do kůže kočky. Jenže až přijde něco děsivějšího, s víc zuby než mečoun a řetězová pila, pak teprve se začínáte bát. Jenže i tohle je iluze sedmdesátek s Hitchcocovými syndromy a Spielbergovými efekty. Copak je nutné se bát jako homo sapiens sapiens něčeho, co je velké jak mrakodrap a je proporčně zcela nepřiměřené průměrnému lidskému vzrůstu? Největší výsměch agónii (= smrtelný strach) je Godzilla. Je to stejně absurdní jako představa, že by aligátor ze všeho nejradši plenil záhony a tam lovil krtky. Nebo že by člověk pořádal soutěže v zašlapávání slimáků.
V určité fázi mládí ve mně vzbuzovaly žebráci soucit. Měl jsem pochopení pro jejich vředy a zápach. To proto, že jsem taky ležel na ulici a nevšímavě vnímal zástupy defilujících do neznáma, taky po mně plivali hleny! Že by za tebou přišel ranhojič a položil ti na hnijící ránu balzám, ta mi připadala neuvěřitelná. Až jednou přišla půvabná jeptiška a vzala mě pod ochranná křídla. Dala mi katedrálu nad hlavou, sát nektar z jejího prsu i nějaká ta odzkoušená moudra do života, která jsou aplikovatelná možná na jednotlivý případ, ale rozhodně ne na všechny a už vůbec ne na stuprumy. Zachránila mi jistě život a já ji místo vděčnosti pak podváděl s dalšími, co se v té tvrzi víry objevily. Když už jsem měl 23 a ona 36, po čtyřech letech, co jsme obcovovali, řekl jsem jí, že je moc stará na to, abych jí píchal. A odešel jsem.
A ona mi ve dveřích sdělila větu, kterou si budu navžda pamatovat. Ty jsi smrt, které říkají moc strašlivá!
A já ji královsky lhostejně zanechal v pláči.
Žádné komentáře:
Okomentovat