Lopuch

Ponížení. Není nic horšího pro čtrnáctiletou ženu než ponížení. Spolužák jí šetrně sdělil, že jí vykukují z kalhot tanga. Reakce? Pláč, až se jí rozpývají očn stíny. Vypadá teď jako klasická emařka. Černé hadry a tvář emotikonu z Mentalisty, akorát s obráceným úsměvem.

Stromoví nevelikého parku kolem Školy trestání již pučelo a nejedna houština plnila se hebounkým šatem čerstvě zelených listů. Cesty vedoucí k vstupní bráně do školy byly tvrdé jako mlat. Studenti do ní chodili bosí a právě na této cestě si již prvně rozdírali nohy. Slečně ředitelka, asi čtyřiadvacetiletá dáma v slušivém kloboučku, slaměné blůzce, ze které se jí kulatila nevelká prsa, odložila punčochu a klubko na okno, když bez ohlášení vstoupil student Hrůza. Překvapení se mihlo její svěží tváří, která planula živým nachem, jen na docela kratičkou chvilku, pak pravila bez cavyků:

"Co tu chceš, Richarde? Víš přece, že sem je novicům přísně zakázáno přicházet, pokud neabsolvují třítýdenní kurz ponížení na rekreční chatě Hájence."

Richard stál zaražen jako pěna, sotva dýchajíc. Jelikož už mu stoupal ruměnec do tvář, zahnal jej takto:

"Slečno ředitelko, nikdy bych sem nepřišel, kdyby to nebylo bezpodmínečně nutné," trochu se zarazil, pokračoval rozvážněji, "stalo se mi však něco, co vyžaduje okamžité nápravy, "to řka, podíval se významně do očí paní ředitelky Chloe," protože pokud mi nepomůžete vy, pak nikdo na světě," dokončil bezmála v pláči.

"Nu, copak se to strašného děje, Hrůzo? Pověz mi to," konejšila ho Chloe jak nějaká milenka svého vojáka.

"Petr Moučka mě ponižuje bez souhlasu."
Chloe zbledla jako stěna. Chvíli se nezmohla než na civění a po několika vteřinách zlomeně pronesla:

"Tak ho sem přiveď, vyslechneme ho. Pokud to, co mluvíš, je pravda, pak nám nezbývá než ho disciplinárně potrestat - mimo tradiční tresty školy - označit ho jako renegáta."

Štíhlým vzrůstem, sličnou tváří a jako uhel tmavým okem vynikala nad jiné slečny ředitelky, co se jich každoročně na škole vystřídalo. Vypadala jako ztělesněná bohyně trestání a její mírný hlas, které Hrůzuv dutý baryton odpovídal, se v místností obehnané různými ostnatými dráty rozléhal jako skřívánčí zpěv.

"Dobrá tedy, přistup blíž, za upřímnost dostaneš pět štípanců důtkami."

Richard přistoupil blíž, otočil se zády, sundal si gatě a vyšpulil na ni zadek.

Chloe zkušeně pětkrát udeřila novice důtkami, zatímco ten pokaždé vykřikl notu - do, re, mi, fa, so.