Hoře je němé. Musí někdo přijít, kdo nazve věci pravým jménem. Zvýšená citlivost způsobuje hrubnutí tělesných, motorických zvláště funkcí. Tělo se začíná stávat pouze nádobou pro uchování vzpomínek, jejich aktivaci a případné kalibrování, tak jako v druhé sérii Black Mirror, ve zkratce: lidé se zrnem měli zdánlivě, ovšem naoko příjemnější život, jenže jakmile docházelo k běžným mezilidským situacím, jako jsou nevěry a shánění práce, okamžitě se dostaly do pozice chudáčků, protože se užírali množstvím informací, jež se k nim dostalo, do té pamětové smyčky zrna. Tato zvýšená citlivost je snadno utlumitelná drogami, ani ne tak narkotiky (zdravím alkohol, heroin!) jako spíše surovými opiáty z nezralých makovic. Kdo nezkusil, ať už běží sbírat. Označení tvůrčí povahy vás sice mine, na to je lepší obyčejný hašiš, ale zas se aspoň nezblázníte.. Koho bůh chce zničit, nejdřív ho připraví o rozum. Tato romantická schopnost, říkám romantická, protože se nejvíc vyskytuje u romantických typů, schopnost být neustále v očekávání, že něco extra přijde, nějaký nový úspěch, nový zářez do postýlky, dědění majetku či smrt tchýně, u povahy opiové dostává jiný rozměr. Nepřístojné tlumení hoře, jež je němé, které poskytuje makovice, krátkodeché extáze a kataklyzma pořádku působí na nás zvláštně jinak. Asi jako když v roce 1915 probíhalo stěhování národů známé jako světová válka. Ten teplý koutek v srdci světa neobyčejně ochladl a ztratil lesk, v samotné esenci prožívání se usadilo hoře. Rozlehlé trávníky a přívětivé stromy působily po desítkách pádů bomb dočista vybledlé, dokonce tak, jako by tam nikdy předtím nestály.
Žádné komentáře:
Okomentovat