pátek 4. srpna 2017

Roura se zanesla sazemi

S hlasitým zaklením jsem si vyhrnul tričko a vpravil dávku, pomohla okamžitě. S každým nádechem se mi tělo uvěřitelněji vracelo do života. Na inzulínu jsem nikdy vskutku nefrčel, to bych si pamatoval, i přes tu mázdru paměti, která se tenčila a prosvítala stále žalostněji. Potácel jsem se po místnosti a nuuhle mě napadlo. Celý se svlečů. V zrcadle na dveřích skříně naproti jsem přes brýle (měl obručky ze slonové kosti a čočky jak popelníky) uviděl to dopuštění v celé nahotě. Dědictví počítačové generace. Hubený jak vižle, náctiletý diabetiky s bílou kůží a zrzavým porostem, brutálně krátkozraký, ramínka jak dětský věšák. Nechyběla ani aknózní pleť, zanesená jak přes hrubé struhadlo. Přišoural jsem se blíž k zrcadlo, abych si ji prohlédl zblízka a dostal jsem další záchvat smíchu. Tak parádní předkus nemají ani cirkusoví koně.

A bylo vůbec ohromně příjemné se smát. Vůbec se mi nechtělo zastavit, dokud stačil dech. Slyšel jsem, jak hýkám, a to bylo směšné ještě víc. Jsem se přistihl, že takhle dobře a zplna jsem se nesmál již pěknou řádku staletí. V předklonu, opřený o komodu, třásla se mi kolínka, a pak ty klouby - vystouplé jak uzly na biči. Smál jsem se Osudu, stvořiteli, záměru i smyslu, jako by se zároveň se mnou smála podstata mé mise.

Dál jsem tedy hýkal, střídavě popadal dech a v přestávkách se sháněl po koupelně, poněvadž všeho moc škodí a už se mi chtělo na záchod, vážně nerad bych opět plnil láhev od coca-coly, jak to dělal klučina, když nemohl odejít od klávesnice. No a hadry byly kapitolou samy pro sebe. Co jsem sundal ze spodní polovice těla, ty byla zralé na podpal. Jak říkám. Závidím těm oživlým ve filmech. Žádné z mých Procitnutí není tak čisté a bezproblémové.

Ten opičák si vůbec nežil zle, napadá mě , když konečně ležím v posteli a prohlížím si místnost. Vlastní pokoj, cákle zařízený, k němu samostatná koupelna, pohodlná matrace, květinkované povlečení z nějaké fajnové látky, ještě vonící po aviváži. Veliké hodiny na zdi, tak ohleduplné, že netikají, jen plynou, ukazují čtyři a mně je teď už vlastně skvěle. Osprchoval jsem se, oblíkl do čistého pyžama ze skříně, znovu se nalokal coly a uložil do peřin. Před usnutím jsem si dopřál jedno pohlavní ukojení a prociťuji teď život, který mě slastně přijal v těle tohoto přátelského a bezskrupulózního mládence.

Žádné komentáře:

Okomentovat