Věnováno všem budoucím vědkyním, šprtkám a zasloužilým pečovatelkám
Edita potahovala z cigára v lokále u Lamarka, jinak taky přezdíváném Kouřicí výfuk, seděla na baru a poroučela si něco, co pijou tydle slečny s diplomem z práv v jedné kapse a klíčkem od meďáka v druhé. Usmívala se na barmana v přátelské náladě, mohlo jí být něco kolem pěta až osmadvaceti a pokud mohu soudit, působila na muže přitažlivě až nedostupně, protože kolem ní se nenápadně, už asi dvě hodiny, co tam seděla, shlukovaly skupinky štamgastů a komíhaly po jejím těle očima na stopkách. Nejenže tělo měla vytesáno z materiálu, který působí sošně a odzbrojí i vyzbrojeného mužského, nejenže se její vizáží každý z těch vycucaných mozečků obdivoval, on se jí každý z nich bál, bezmála vyděšěně na Ditu koukali tidlencti přištipkáři, baliči ovoce a metači ulic, a nejzasněněji ji sledoval od hajzlíků Silvestr. Seděl jsem tam taky a pil svoje brandy s brusinkovou vodkou a v životě se mi nechtělo tak spát. Tenhle skutečný příběh popisuji jen proto, že stojí za zapamatování. Slunce už pomalu zacházelo z horizontu a přes skleněnou výlohu nanášelo jemnou mázdru červánků na zarostlé tváře cápků, co sice přišli kvůli chlastu, ale odešli by už jedině proto, aby s touto bezkonkurenční kočičkou strávili noc. Neboť tak vypadala. Jako koťátko, ze kterého vyroste božská kočka. Očička ji s každým douškem ožívala a jako by jen čekala, kdy si bude moci začít hrát s klubkem... Silvestra se chopila temnota, vnímal okolí čím dál míň, a tím upřeněji hleděl na stále živější a živější Editu. Kdysi jsem četl, že ženské, které si lakují nehty, jsou v posteli hravé. A to mi pak potvrdil můj známý, který taktéž razil teorii, že když se napije, že pochází z opic, a pokud náhodou ne, tak byl stvořen bezelstnou rasou z jiné dimenze k jejich obveselení. Nicméně Editiny ruce byla posety náramky a prstýnky, mohla mít tak čtyři, na každé ruce po dvou. Nehty pak měla zmalované jak stará děvka na tancovačce o posvícení. Velice barevné vzory tetování, jako třeba motýli, křídla, kotvy a možná šípy proklatá srdce zdobilí její bělostné paže až do výše k ramenům. Jedním slovem, kdybyste na vlastní oči neviděli, že normálně dýchá, pije a hulí jak fabrika, mysleli byste si, že někdo s obrovskou mocí, osamělá entita ve vesmíru, velký Hodinář, pro nějž je lidstvo pouhý projekt, jejž přežije, z dopuštění válčil na plátně a zpatlal v těžké depresi uprostřed temné hmoty tento nadupaný výtvor.
Napětí rostlo a dokonce se někdo pokusil o nesmělou konverzaci. Vysmála se mu, řekla mu pobaveně, že jeho frantíka si v sobě neucítila ani kdyby ho měl politého čili omáčkou. Když po hodině nikdo neuspěl, vypadalo to, že se brzy všichni houfně seberou a opustí podnik, poníženě a nasraně, za což by si v hůře socializované společnosti vysloužila gangbang na chodníku, ale protože jsou gentlemani, zapíšou si ji pouze navěky jako čubku, co neroztahuje na potkání. Jen Silvestr tam dál v okouzlení stál. A jakmile učinil ten první krok, nejstarší a nejotřelejší příběh od časů Adama a Evy dostal nový rozměr a donutil mě se na okamžik probrat, i když se mi chtělo spát jako nikdy v životě!
Jestli některá z vás viděla, co dělají kamzíci, když jsou v říji, totiž že za růžky mají pižmem páchnoucí žlázy, tzv. fíky, které otírají v stále divočejším tempu o kosodřeviny, dokud si je nevybrousí skoro do ztracena, umí si představit, jak zareagovala Edita na Silvestra, když vystoupil ze stínu a postavil se před ní. Nehty zaryla do baru, div že ji nezfialověla celá sexem posedlá dlaň, tak prudce zkousla čelistí, že si překousla špičku jazyka a do oblasti bříška a prsů jí začala jako pára stoupat neznámá tinktura. Plus další fyziologické změny, pro jichž popis není na tomto skromném blogu prostor. Divný šedý rosol mezi ušima ji začal tikat směrem do prasečinek bez průtahů a důrazně zatrhl možnosti romantickému harašení, jejich oči si řekli mrdat, a tak po půl hodince už leželi na její rozvrzané posteli oba, jak byli stvořeni a ona vzpomínala, jak lahodné to je, když je její vagína nahá bez kalhotek a jak se tam dobývá prst, mačká, dokud se prst nepřimáčkne k té škvíře, jako každá holka a ženská, kterou snad bůh spojil někde tam uprostřed, nacházela skulinku poslepu, nechtěla se jako já, co jsem všecko viděl přes klíčovou dírku, vykoupat a jít spát, chtěla jen šukat bez oddechu, dokud nevybije své hromy a blesky a dokud z ní - řádné ženy, roditelky a obroditelky - někdo aspoň načas neudělá bezmocné zvířatko v kleci, které může čůrat do svého koutku a nic víc - a skutečně nedokázala ve vzrušení zastavit proud moči, tak se jí chtělo na záchod a možná nechtělo, možná byla jen tak mokrá, že jí to splývalo jako potřeba. Vydávala prsní hlas, jak chrochtala a nevrtěla ani výhružně hlavou, jako na ty šašky z baru, se Silvestrem se cítila dobře, asi jako když zničehonic vyhrajete ve Sportce padesát mega a nebo sníte před šampaňským zmrzlinu.
Protáhla si se Silvem údy a zvonivý smích zaplnil tu vydýchanou místnost, ve které se mísil pach spermatu, vagíny a žluklého mléka. Kdo by je tam viděl šukat jako já, odpustil by jim všecky hříchy, tak se jim to dařilo. Silv ji nakonec řekl, že bez inteligence se dá dobře vyjít v normálním zaměstnání a v životě, ale v ložnici je to znát.
Vymlátil z ní žito ne z chtivosti, ale z chvályhodné touhy po poznání opačného pohlaví - a vida, byl spokojen a ona, se zbrunátněnou tváří, tik tak jak kukačkové hodinky tlachala, že ho bude dalším dávat za vzor.
Žádné komentáře:
Okomentovat