Každý stav ve hříchu je nový hřích, čili, jak by se to dalo vyjádřit přesněji a jak řekneme v následujícím, stav ve hříchu nový hřích, totiž hřích sám. Hříšníkovi to možná připadá přehnané: nanejvýš uzná, že každý aktuální, opětný hřích je nový hřích. Ale věčnost, jež mu dává úvěr, počítá stav ve hřích za hřích nový. Má jen dvě rubriky - cokoliv není z víry, hřích jest. Každý nelitovaný hřích je novým hříchem, hříchem je každým okamžikem, kdy zůstává nelitován. Jak zřídkakdy však najdeme člověka, který udržuje kontinuitu vlastního vědomí o sobě samém! Nejčastěji si sebe lidé uvědomují jen momentálně, uvědomují si sebe při velkých událostech, ale denní život si nepamatují. Jsou duchovní tak na hodinku jednou za týden - ale být duchovní tímto způsobem je značně bestiální. Věčnost je však bytostná kontinuita, kterou také od člověka vyžaduje a chce na něm, aby si sebe uvědomoval jako ducha a aby měl víru.
Žádné komentáře:
Okomentovat