Když únor vodu spustí, tvoje tě v březnu opustí

Ne bengál vylhaný, jen tichý stálý plamen
ať hoří v duších.

Svatý stín strážný bdí nám nad Čechami
a děti v kolébkách

nám posvěcuje vzdušným pocelem.Unavuju vás úvahami. Jste tu, abyste si vyhonily mušli nebo aby jste se dávily odporem?

Tu slečnu - ano, to je slečna, to není vdaná paní, to jste nepochopil? - tu slečnu jsem už dávno znal a velmi se mi líbila. To ostatně nemusím ani zdůrazňovat - viděl jste ji. Učila se na konzervatoři zpívat. Když jsem ji poprvé uslyšel, postavil se mi. Očekával jsem, že i jí hned zvlhne, tak jsem ji pozval na rande. A pak jsme spolu začli píchat.

Mladé zpěvačky jsou ženy přebývající v nejvyšších poschodích nadějí. Už od čtrnácti let dotýkají se svými sny hvězd slávy. Žijí tak vysoko, že jsou jako nebešťanky. Ale pořád píchají jako obyčejné pozemské ženy. Ve dvaceti už byla povznesena nad jakoukoliv pochybnost o své výjimečnosti. Přesto se dále chovala nabubřele a pyšně, což mě na ní nejvíc rajcovalo. To a ještě její kozičky, které před každým chlapem vystavovala jako koláč, který upekla pro své miláčky. Tím, že měla trénované hlasivky, se jí podařilo loudit tóny, které normální "nezpěvačky" prostě nedokážou z úst vypustit.

Setkání s ní ve mně znovu probudilo touhu po propíchaných nocích plných džezu, laciného vína a bolestí hlavy.