Den začal rozlitým mlékem a mělo být ještě hůř. Moc jsi nedávala pozor, kárala se Julietta, když se jí mléko v porcelánovém džbánu rozlilo po podlaze v kuchyni a džbán se roztřísťil na kaleidoskop kousků. Nešiko, příště bys mohla napáchat nedozírné škody. Pan Grenzgänger se ale neobtěžoval dnes večer přijít ze svých komnat do přízemí. Pán byl totiž unavený, to Mary věděla, vždyť děťátko celou noc plakalo a naříkalo, prosilo, aby je kolébali. Také si jistě dělal velké starosti.
Nakonec se pan Grenzgänger vynořil z manželské ložnice v noční košili, aby se zeptal, co se dá dělat. "Dejte mi ho," řekl tehdy Mary na začátku její služby, zrovna když chůva se zakaleným pohledem odspěchala do svého malého pokojíku v zadním traktu domu. Ve dvě hodiny ráno mu nepřipadalo divné, že se promenoval po bytě jen v noční košili. Podala mu ho jako zásilku na poště. Klučina, neboť měl ještě baculaté nožky a nechodil než vrávoravě a radši sedal lidem po klínech než na židlích, a sotva bys ho nazvala klukem, se nechal indiferentně předat jako balík a pořád měl oči zarudlé od pláče a líce naduté dosud nevykřičeným vzduchem.
(Tady mě veškerá vážnost opustila, chtěl jsem napsat blogový či wattpadový román o zásadové, talentované a cílevědomé kuchařce, která tráví nevědomky lidi tím, že je bezpříznakovou přenašečkou tyfu, ale nikdy se s tím zjištěním nesrovná a kdekoliv je později pod jinými jmény zaměstnána, tam znovu vypukne koloběh hynutí. Místo toho jsem připadl (jak se mi zdálo na cracku) na nosnější téma, totiž že kuchařka začne zabíjet zcela vědomě tím, že svede pána domu a našeptá mu, aby prodávali malé roztomilé děti, začnou s jeho synem - obchod s běloučkým masem - do Alžíru, kde je zkušený chirurg rozřeže na části a orgány bude prodávat po internetu. Stále se nemohu rozhodnout, která z obou verzí by byla větší bestseller! Poradí mi čtenářI?!)
Pán poznamenal šeptem: "Je hodně teplý." Ale ruku na srdce, které dítě v kompulzivním pominutí smyslů, zvaném nervóza, nevykazuje nadprůměrnou tělesnou teplotu. Otec v tomto případě stále ještě neznal svého synka, a proto došlo k celé skličující historii, pro kterou tento vyměřený prostor je příliš velkorysý a který by zachytil jen mistrovský nomád nálad. Proměná zbytků objektů ve stopy končí v tomto znaku křiku! Ještě připojím poznámku, že považuji za pravý circulus vitiosus věrně popsat, co se stalo s tím děckem, než bylo prodáno na orgány. Našpulenými rty se dotkl hochova čela, zkrabatil tvář a podal jej zpátky Juliettě. Pak si sedl ke stolu jako šerif. To ona mu vyprávěla o těch nesčíslných legráckách, které si dnešní ráno pro něj připravilo, aby mu trochu dodala na mysli, děcko však stále usedavě a jako naschvál zajíkavě plakalo dál. Přestože jej kolebála, co jí náruč stačila, mladý klacek ji nepřestával ožužlávat límeček a slintat do uší.
Žádné komentáře:
Okomentovat