středa 15. února 2017

Hatla patla

Spatřil jsi ji v ZOO. Měla hubinku jako kamínek. Okamžitě jsem fascinovaně vstal, seděl jsem totiž pod stromem, a šel jsem blíž, stižen nezvládnutelným nutkáním ji na tu hubinku políbit. Strhla mě, okouzlila, oslnila jako Deméter, bohyně zemské úrody, až na to, že tahle úroda se jmenovala kunda a sídlila ji v kalhotkách. Měla možná dvacet let, ale vypadala již jako dospělá žena! Něco mě k ní táhlo a nebyl to zájem o její kulturní přehled. Ukázalo se, že měla faunovské zuby, v očích ji hrály jiskřičky jako při horečce a prsa jí příliš lezly z halenky, takže zaplňovaly prostor jejího požehnaného útvaru těla. Byla ještě, jak by Italové řekli, iredenta, tedy neosvobozená, z pohybů vláčných jak jarní větřík vysvítala nevinnost mládí a korunu mistrovské štětky jí dávala neotrkanost deroucí se z očních jamek nenápadně na povrch. Kroky se přibližovaly k cíli, už zbývalo jen pět metrů, tři, začal jsem hýkat jak psohlavý pavián a tehdy mě zaregistrovala a vyděšeně počala ustupovat. Otočila se na podpatku a snažila se utéct, ale to už bylo příliš pozdě na vzdor. Chytil jsem ji za rukáv a trhl s ní do trávy. Pak jsem ji vykasal sukýnku a jako jelito ji opíchal! Za klecemi na nás hleděli různí výrové velcí a orli skalní a podobné výdobytky ptactva a snažili se zobáky tlouct do mříží, aby přivolali ošetřovatele a honáky dobytka ve službě.

Žádné komentáře:

Okomentovat