Setři si slzy a usměj se uplakanýma očima.
Vracej se domů, s nadějí i bez naděje...
Věčně se vracej a bílým šátkem mávej,
bílým jako holubice.
Každý den se něco končí,
něco nádherného končí!
snad ještě jednou mě poblázní polibek
jak plamen v lucerně
zachvěji se
až se mé tváře dotkne
trochu neochotně
odevzdán
vítr na mých rtech zachytává
nehmatatelný šat
marně tentokrát líbala
na čelo
Žádné komentáře:
Okomentovat