Já a strýc jsme se nenáviděli instinktivně. Byl mi protivnější než nenáviděný pohled na mrtvé káčátko. S čím byl můj hnus na něj srostlý, to, otráveno jím, připomínalo mi ho krok za krokem. Jak mě řezal opratěmi, jak mi rozdíral svou pitvornou tváří srdce na maděru a jak se na mě jednoho dne zčistajasna zašklebila celá ohyzdnost mého postavení. Obraceli se mně vnitřnosti, když jsem došel do chalupy, kde meškal a ježto byl čistokrevný obchodník a hnusný podvodník a zastihl ho v objetí mladé, přitažlivé brunety, která mu makala po šatech a hledala v nich sáček s penězi.
Bylo to tak přirohzené, ale abnormální, až patologické. Hleděl jsem si ji zošklivit za to, že hledala, tak jako všechny, penízky.
Snažil jsem se namluvit, že ta dáma může být v podstatě normální a žít v přírodním zákonu. Než jsem s hrůzou poznal, že on měl zavřené oči a nedýchal, měl šídlo vnořené hluboce zezadu do krku. Vražedkyně našla, po čem prahla, seskočila z něj a švitořivou chůzí se ubírala vstříc východu. Byl jsem ukryt za krabicí s oděvem, které strýc zaživa prodával. Odešla, byl pozdimní šerý poloden a mě se zmocnila závrať. Napsal aspoň testament? A mé šílenství rostlo a rostlo, takže jsem onemocněl a stráven žárem nemoci přivolal zbytky šílení, ulehl na podlahu a usnul.
Žádné komentáře:
Okomentovat