Před lety jsem k ránu spal na lavičce poblíž kostela Neposkvrněného početí v jakémsi moravském městě. A zrovna vstal. Tuhé mrazy řádily, takže jsem měl něco omrzlin, dokonce přimrzlý flek na gatích, které jsem zechcal ze stoličnaji, chaos kocoviny dorážel na podroušené, zmučené nervy a do toho začlo pršet, periodicky se opakující přeháňky zkrápěly dlažbu na náměstí, kudy defilovaly tisícovky lidí do svých útulných kanceláří. Chtěl jsem už jít na obvyklou bohoslužbu začínající o sedmé, když mě zastavila perfektně vyhlížející samička, možná třiadvacetiletá s očima jako pomněnky a kozami jako vozy. Měla akorátní prdel, ze které by se postavila i proboštovi diecéze. Řekla něco jako - rozumějte, už si nepamatuju doslova, co říkala, ale přepisuju po paměti ty střípky... co utkvěly. Řekla:
Dobrý den, vážený pane, jsem ze spolku na ochranu židovských památek a vy vypadáte jako tabernákl, který nechali zhotovit Mongolové na počest Kublajchánova vítězství a dobytí Korei v roce 1279. Nechtěl byste podstoupit rekonstrukci, zasmála se a odhalila řadu perfektně nablýskaných zoubků, takřka veverčí jakosti.
Eeef, cože. Zpomalte, dámo. Já nejsem žádnej študák ani učenec, nerozumím, co mi chcete povědět!
Vezmu si vás k nám do kanceláře, sepíšeme lejstra a jakmile podepíšete, vezmou si vás do parády naši lidi. Spraví vám fasádu, zašijou rány, vycizelujou stehy, bude z vás zas člověk!
Jak zas? Nejsem snad dost člověkem? A ti nagelovánci s meďáky ti připadají dost lidi? Ukáži ti zač je toho loket, jen co se postavím, radši odsaď koukej padat! Už už jsem nabíral energii k rozmachu s flaškou stoličnaji, když mě zasáhl její nečekaný kop...a rovnou do černého - do kulí!Trefila býčí oko a mě ten úder odkatapultoval z lávky až k odpadkovému koši.
Zasmála se a podala mi kapesníček. "Tak kdybyste se rozmyslel, najdete mě v židovské čtvrti, kde budou provázet cizince až do šesté večerní. Na shledanou!"
Žádné komentáře:
Okomentovat