Dumat u šicího stroje

V životě potkáš lidi, kteří na tebe udělají dojem a taky lidi, které bys hned nejradši vytečkoval. Potkáš taky ženy - spoustu žen. Žena je unikátní druh savce. Vývojový článek mezi člověkem a andělem. Pokud máš pokorné srdce, potkáš tolik žen, že z tebe nakonec nic nezbude. Někdy jsem tak uvažoval, co by se změnilo, kdyby ženy nemizely... v propadlišti času... kdyby trvaly dál.

Bylo by možné uchovat si z nich aspoň krajkové prádlo, které rády nosily? Nebo výrazně zelené šaty, se kterými nakráčely do tvého pokoje, když jsi seděl jen v trenkách a držel před sebou deku?

Pořád se jen hádat s ženskýma nemá smysl. Stejně si vydupají svoje.

Když se do sebe pustí chlap s ženskou, ideální rozuzlení sporu spočívá v tom, že ženská uteče někam do baru. Kde podrží tomu nejšerednějšímu, chcíplotině a somrákovi jen aby tě nasrala! Vykládá mu, že s tebou se hrozně šuká. A že ten somrák je nejlepší pich, co kdy zažila!

Když se vydáš ji po třech dnech a třech nocích, kdy v kuse chlastáš, hledat do baru, projdeš pár podniků a těm, ve kterých by mohla být, se raději vyhýbáš. Nakonec zakotvíš i tam. A přesně, jak jsi čekal, sedí tam a vedle ní plešatý chcípák, který ji kupuje panáky a čeká, že mu v noci nastaví foremnou, pevně držící kundu.

Jakmile tě zahlédne, začnou se jí proměňovat rysy ve tváří a z půvabné tělové barvy se pokožka mění na bledší až do zelené. Asi čeká, že ji natáhneš... a taky že jo. Přijdeš tam a před všemi ji vlepíš facku, že spadne ze stoličky.

"Už mě neser."
Než odejdeš, otočíš se a s bohorovným klidem prohlásíš: "Jestli se někomu nelíbilo, co jsem právě udělal, ať mi to řekne."

Ani náznak odezvy. Asi se to každému líbilo.

Nakonec se stejně doplazí zpátky. Jsou závislé na muškátovém víně, na mrdání a romantických osloveních.

Když klečí a kouří a silně drží, jsou bohyně. V momentě, kdy vstanou, už jsou to zas jen čtyřicetileté, unavené maminy s povislýma kozama a panděrem rýsujícím se zpod příliš vysoko navlečených tepláků.

Nechci křivdit všem. Jsou i dvacítky, které jsou na pár let dobrými pichnami, které se tak snadno neutahají a mají zajímavé tváře a kouří jak fabriky a pijou kafe a hřejou se na sluníčku, mají dlouhé nohy a je radost jim klouzat do klína, do rokle klínu, natahovat tam ruce, svazovat jim pysky nebo whatever dělají sadisti v domácím pornu.

S mladou děvkou se nemůže žádný chlap cítit starý. Problém je, že se s nimi může cítit osamělý.

Tak si vleze na jinou, která ho načas samoty zbaví.

Sune se do nich rozvážně.. jako by měl vstupovat do velrybí tlamy. Jako ta biblická postava, která plula do Ninive a dostala se tam řízením božím. Nerozžvýkána... neoblepena slinami. To mě fascinuje. Že neprošel žádnou proměnou.. před naloděním a po... umím si představit, že by mě taková cesta změnila. Ve velrybí tlamě. Jediná její stolička ti může překousnout např. zápěstí. Je pořádně těžká.

Každopádně s děvou je vždycky lépe než sám. Některé mají pivní pupky i ve dvaceti. Nezbývá než jim dát trochu lásky. Třeba časem ty pupky odpadnou. Kdoví, jak ženská vnímá. Jestli vůbec vnímá, že ji někdo má rád. Možná je jen jako stroj - mašina na děcka. Ale i stroj se může pokazit. A často se tak stane.

Problém je, že jsem pořád rozrajcovanej. Mám v těch chvílích, kdy jen popíjím brandy a ty patoky mi tečou po bradě až ke stehnům, chuť jít do gay baru a prosit tam borce na záchodě, aby mi vykouřil. Aby mi vykouřil černý negr s hnědými bradavicemi na tváři, do kterého se bude opírat líté světlo shora. Mohl by mít nabarvené vlasy - nebo by nemusel mít vlasy. Ale třeba by stačily nějaké nitě.

Černý hadrový panák s nitěmi místo vlasů a s robotickým jazykem kdyby mi vykouřil, možná bych nepotřeboval těla dívek a dam.