Osvobodit žáka od mrdocviku

neuškodí trochu kýče

máte kozy jako míče

Joj, třeste se na další článeček jak ratlíci, než vám ho tam vsune nechutný traktorista z JZD.

V Petříkově rodině byli odjakživa všichni šikovní. Spravili dokonce i to, co schválně rozbil, aby museli koupit něco nového. Kontrast šikovnosti v jeho příbuzenstvo vytvářel jeho strýc Josef, který vstoupil do dějin opravou záchoda v panelovém domě, kde je splachovací nádržka pro získání většího tlaku vody umístěna u stropu. K dotažení mírně kapajícího přítoku vody do této nádržky použil těžký hasák, který mu však vypadl z ruky a spadl do záchodové mísy. Samozřejmě ji prorazil. Švagr nelenil, sedl do auta, dojel do obchodu a koupil mísu novou. Při jejím upevňování k podlaze nedal pod hlavy šroubů pružné podložky, jeden šroub dotáhl víc, než je pro keramiku zdrávo, a příruba záchodové mísy se ulomila. Takže Josef znovu nelenil, sedl do auta, dojel do obchodu, a koupil další mísu. Tu už mu pomohla instalovat jeho šikovnější manželka, která nakonec dotáhla i ten kapající přívod vody do splachovací nádržky.

Když jsem byl naposledy na vísce, viděl jsem traktoristu z blízkého JZD, který provedl mechanickou lžící výkop.

A ještě rozhovor s kamarádkou Vietnamkou, převzatý z prestižního zábavního portálu www.respekt.cz:

Proč jste vlastně začala blogovat?

Někdy kolem roku 2008 se spustila vlna asijských blogů, já na ni jen nastoupila. Vždycky mě bavilo čtení a psaní a tohle byla příležitost si to vyzkoušet. Také to bylo výborně načasované, vietnamská komunita se tehdy začala více otevírat a Češi se také začali o druhou, dospívající generaci místních Vietnamců více zajímat. Spousta mladých Vietnamců se toho chytla a začala psát o tom, co se děje a v čem je jejich život odlišný či totožný. Já jsem tenkrát prožívala změnu prostředí - nastupovala jsem na vysokou a stěhovala se z malého města v pohraničí na západě Čech do Prahy, začala jsem bydlet sama... Řešila jsem v sobě spoustu věcí, včetně rozporu nás Vietnamců druhé generace, kteří dospívají a nevědí, zda jsou víc Češi, nebo Vietnamci. Tohle všechno jsem potřebovala nějakým způsobem zaznamenat.

Z Vietnamců si na blogu často utahujete. Co na to okolí?

Utahuju si ze všech a ze všeho, nejen z Vietnamců. Je to trošku tenká hranice, protože dělat si takhle otevřeně srandu sice není ve vietnamské komunitě trestné, ale může to být vnímáno jako despekt. Ten já nemám, jen si dělám legraci z toho, jak se lidi berou občas vážně.

Je vlastnost, kterou by se měli Češi od Vietnamců učit?

Určitě pokora. A taky úcta k druhým lidem. Někdy jsou tyto vlastnosti nejen ve vietnamské, ale třeba i v japonské mentalitě tlačeny až do extrému, kdy musíš fakticky poslechnout, co ti řeknou rodiče nebo prarodiče či teta z patnáctého kolena. Ale obecně se k sobě Vietnamci na veřejnosti chovají slušně, neštěkají na sebe, jsou k sobě pozorní. Není to samozřejmě vždycky černobílé, ale cítím, že jsme vedeni k větší rozvážnosti, ke klidu.

Pracujete jako happiness manager ve firmě IBM. Co máte na starosti, dělat lidi šťastnými?

Je to pozice, jejímž cílem je lidi ve firmě propojit, být takovým komunitním manažerem. Angažovanost českých zaměstnanců, a to víme z různých světových žebříčků, je minimální, pohybuje se okolo tří procent. Nejde jen o to uspořádat team building. Ten by měl být postaven na tom, co ti, kdo se ho mají účastnit, opravdu chtějí. A to chceme změnit - ne někoho k něčemu nutit, ale ukázat lidem, že není čeho se bát a taky že se nemají brát tak vážně.