Čas milenců

Ubíhá rychleji než čas študáků.

Země je hnědá, důkladně zkypřená, úrodná a očekává, co do ní nasadím. O týden či dva později vidíme, že tu a tam raší cosi drobného, zeleného; za další dva týdny místy vyrostly opravdové rostliny a nepotrvá to dlouho a celý pozemek se topí v zeleni, je omotán plazivými šlahouny, ční z něj vysoké trsy listů, kousek volné země by člověk marně hledal. Není na tom nic divného - dostane-li něco v přírodě šanci růst, roste to. V půdě a v povětří se skrývá a vznáší tolik semen, že drtivá většina z nich nikdy nedostane šanci vyrůst v dospělé rostliny.

Pohádka nezná rodokmeny či jiné způsoby návazností. Jde to tak daleko, že tentýž hrdina

může procházet různými pohádkami, aniž vleče svůj osud s sebou: vždy jde

na zkušenou poprvé. Takové pohádky mohou být shromážděny i do jedné

knížky jako třeba České pohádky o Honzovi. A děti nebudou namítat, jak

to, že dostal půl království a princeznu za ženu, když si podle předchozí

pohádky vzal sousedovic Mařku.

Bouře z hluboka
"Já zvonů dutý vzbudím hlas."

Krtek pod zemí
"Já zatím hrob mu vyryji."

Čas
"Náhrobkem já ho přikryji."

Přes měsíc letící hejno nočního ptactva
"My na pohřební přijdem kvas."