Vyschlá broskvička

tak jsem bloudil cestou necestou

den času nového mé slunce rudě stmíval,

na křižovatkách protkán třpytem hvězd

těch marných, slepých, poutníka cest,

ticha věčný hlas se v mně tvrdým echem ozýval

Tak už se to má s obejdy. S lajdáky a brutálními chlapy. Sluníčkáři říkají, že žena je něžné pohlaví. Že trpí, když si na ni vyskakuje grázl. Drží ji nůž u krku a dál nechce platit na děcko. Zjístite, že i oni jsou v právu. Když drží nějakou vyschlou broskvičku v prstech. Lecjaká štětka si nechá vydřít kožich, protože se pohádala s přítelem. Myslí si, že ji to udělá dobře. Čím víc ten obejda broskviček zkusí, tím víc je já. Pak že si nemám vymýšlet fikci. Když realita nedostačuje. Všechno by mělo záležet od těch holek, co se nechají osahávat a položit na lopatky. Takhle v baru to nepoznáš, nepřijdeš holce na kobylku. Ale když je svlečená, opadne z ní ostražitost. Tehdy ji může skenovat.

Kdo žije takhle těžce a neodvratně, nenechá si do ničeho kecat. Pravda je taková, že život je dost těžký i bez břemen, které na sebe nakládáme dobrovolně. Proto si važte všech těch pomocníčků, těch doktůrků pravdy a duchovních trénerů.

Rekli byste skoro, že musí prodělat každou lidskou bolest. Berou ji na sebe, protože ještě mohou. Při představě, že bych se já zatěžoval ještě problémy druhých, nedejbože je řešil, zvrácím i archivní víno.

Hrajou si s něčím, co nemá podíl na jejich soukromé bolesti, na samotě, do níž je každý uvržen. Dokonce se tím zhusta i živí.

Vždycky, když spadne letadlo, jakože se občas stane, že spadne, pomyslím na ty ubožáky. Jsou hned na uhel. Resp. potom, co umřou, ještě uhoří. Umřou hned třikrát při kvalitním pádu letadla. Přesto se občas najde někdo, kdo přežije. Aby o tři týdny později umřel. Protože je příliš spálený a už nechce žít. Jsou to žalostné figurky začasté. V šoku je převážejí na nosítkách. Proč se plýtvá prostředky na člověka, který po třech dnech nebo týdnech nechce dál žít? Přesto se ho snaží z nějakého důvodu zachránit. Pokud ještě nikdo nenašel sílu žít, když je popálen na devadesáti procentech těla, pak z toho logicky vyplývá, že takový život je pod psa a ten někdo má být utracen. Nejlíp hned u trosek letadla.

Potkal jsem tam silnou osobnost. Měl v sobě strašnou intenzitu... takový plamen, požár, byl jako výheň! V zrcadle jsem ho potkal na hajzlu, cha cha cha. Až na ty vyhaslé oči.. ne, to nejsou lidské oči.. to jsou jen zavřená víčka... až na ta víčka byl v klidu.