Málem udušen, usedá se zácpou na mísu a zasní se. Tentokrát je v mžiku přenesen do exotické vesnice. Korály slečny Mrdály. Toť plný název vesnice v thajském letovisku Patayya, přesněji vesnice z ostrova Ko Larn, kam z Pattaye doplavete, jste-li zdatní plavci nebo plavkyně, nebo doplujete lodí.
Korálový ostrov je pro vás asi neznámým pojmem.
Sám jsem měl problém se zorientovat, co vlastně znamená nacházet se na korálovém ostrově. V první řadě je to výzva.
Okamžitě se objevuju na písčitém prostranství, kde stojí buddhistická svatyně. Kdo z vás je pobožný, nalezne zalíbení ve stínu mandloní, zvláštní, že tam pěstuje zrovna mandle, odkud na vás vykoukne usměvávý kukuč stříbrného Buddhy. Je tam trochu nuda, zvlášť když Buddha jen kouká a nic se neděje. Pět minut se na sebe jen tak díváme a po pěti minutách se obracím zády a jdu na parkoviště. Mezi několika pickupy si vyberu ten, který vypadá, že zvládne cestu na pláž. Korálový ostrov Korály slečny Mrdály má plochu kolem pět a půl kilometrů čtverečních a žije na něm asi osmdesát obyvatel, včetně slečny Mrdály, všichni obyvatelé ostrova jsou jejími otroky, někteří to dělají pro peníze, jiní čistě pro blaho z dobře odvedené práci a ještě jiní, aby mohli být poblíž Mrdály. Zakrátko vozidlo zastavuje u okraje pláže, kde má mít palác i Ona. Uličkou mezi řadami stánků bez stánkařů přicházím na pláž. Když se přede mnou objeví impozantní thajské moře, jsme doslova ohromen jeho až neskutečně smaragdovou barvou. Myslel jsem, že palác bude stát na pláži, ale zmýlil jsem se, nebo spíš turistická příručka mě spletla. Palác slečny Mrdály stojí na moři, brána dlí uprostřed korálovitých, chaluhami obrostlých pylonů. Sice stojí asi půl kilometru v moři, měřeno od pobřeží, ale z pláže při dobré viditelnosti můžete spatřit, jak si Mrdála nechává komorníkem dělat pedikůru a exotické služky ji rozčesávají bahnité vlasy. Prostě je jí všude vidět. I jak vykonává jiné královské činnosti. Třeba jak kaká eukariotské hnědé řasy nebo čůrá do nočníku esterifikované sojové boby.
Nosí samozřejmě náhrdelník neboli korál z korálu. Říká se, že ji ho nechal ukovat sám chromý bůh kovářství Hephaistos, když žila ještě jako mladičká nymfa v antických Mykénách. Teď je o deset tisíc let starší a zkušenejší. Hephaistos je mrtev, stejně tak Artemisia a pokud je mi známo, tak i roztažnožka Afrodité hnije v hrobě. Každopádně jisté je, že korále z korálů jsou také naproti své křehké kráse nebezpečím pro lodě a trápením pro mládence, které mohou díky své tvrdosti potopit, případně tradičně upít k smrti. Když se jí jezdíval dvořit sotva třicetiletý Henry Morgan, proslulý pirát, tak mu zmátla hlavu, že přestal loupit a přepadat jiné lodě a dal se na výrobu pálenky. Dneska ji můžete sami ochutnat, ačkoliv ji nikterak nedoporučuju - je to břečka, děcka. Ten chlap možná měl pohádkový poklad, ale rozhodně na deštiláty neměl pražádný vkus. Ale abych neodbočil do prdele, Henry, s jiskrou v oku a dostatečným moudím v kalhotách, rozhodně neměl o holky nouzi. Jenže Mrdála ho, představte si, vytrvale a sáhodlouze odmítala, až ji jednoho dne ve snaze ukořistit její kalhotky pořezal na tváři, hned napravo od nosu, břitvou. Ženská s jizvou nepůsobí zrovna oslnivě, a tak, vědoma si svého handicapu, povolala sudičky z dalekého, nepokoji zmítanému, Bahrajnu, které stříhaly nitě života tamějšímu vojsku v bitvě u Khakeekery, aby ji pomohly získat dokonalý vzhled nečistou, růžovou magií. Přišla jen jedna z nich, ta nejhloupější, Iveta, protože byla vymazaná natolik, že nepochopila, co může způsobit jediná chyba v zaříkávání. Zakřivit časoprostorovou kontinuitu do šnečí ulity a ocasu uštknuté lišky, čímž pádem vyvolat trvalý chaos na světě. Dvě její ségry si raději přeťály nůžkami vlastní zubní nitě, než by se pouštěly do os(t)udného pokusu. Zahrávat si s mocnostmi hejsků růžové magie může leda naprosto bláznivý člověk nebo neusmrtitelný alkoholik. A protože Iveta byla na alkoholičku pořád ještě dost chytrá, hlava ji fungovala spolehlivě a jak natažené kukačkové hodinky po dědečkovi, vsadila pravděpodobně na poněkud riskantní bláznovství. Tah blbky. Škoda jen, že zapomněla, že člověk, který nepije, se vůbec nemůže stát bláznem, a proto, abych to zkrátil, Mrdále zůstala jizva u nosu, Iveta vybuchla jak nedomrlé polínko v přírodním reaktoru v Gabonu při štěpné reakci a hejsek Antonín, toho času na cracku, velmistr řádů hejsků, navdávkem zjizvenou Mrdálu ošukal do pupku, takže ji vytvořil další černou díru a další malou, leč nevzhlednou jizvu.
Jako by děr a jizev neměla dost. Za pár dekád léčení se poničená kůže zregenerovala, resp. svlékla pokožku a nasadila jinou, jen vlasy a kořínky jí zůstaly přírodní, bahnité.
Žádné komentáře:
Okomentovat