sobota 19. března 2016

Vyhledáme se pod jabloní

Někdo je jako arabský plnokrevník. Dostatečně výbušný, abych mohl proběhnout kaňonem s jezdcem na hřbetě a naproti tomu plivající si na kopyta, když si vybere dovolenou.
Která z vás by chtěla lapidární odpověď na otázku, jaký kluk bude její pravou láskou? Ten vysněný samozřejmě. Žádný takový neexistuje, který by vás naplnil až po okraj!
Když budete nonstop pracovat v sektoru, který se otřásá v základech, např. v takovém školství, kolik myslíte, že tam potkáte bouchačů? Kteří budou mít jakési renomé a jejichž jméno se nebude skloňovat v souvislosti s eskapádami?!
Jednoho za život - a to ještě bude gay nebo mamánek. Nebo obojí... I na takové narazíte v síních vzdělání!
Postup v životě si smíte načasovat, to je na něm hezké. Nejdřív vystudujete, pak uděláte miminko, pak kariéru, všecko dohromady, a přijde mi ještě vtipné, jak dnešní maminky chtějí všecko a pokud možno bez úsilí. Je na tom ještě něco úsměvného, když čerpají dotace od státu a nakupují uzeniny na jídelní lístky.
Takové ženy, mající v hlavě jen světský úspěch, vypadají jako sněženky v létě. Jako byliny se sněhově bílými květy, které vysadíte na jaře.
Ještěže proti hrstce mocichtivých a bažících po zázemí stojí miliardy pobožnůstkářek v sukních!
Jiné jsou flákačky po hospodách, které si rády smslnou na ocasech.
A poslední sorta jsou jeptišky.

Kdysi mi někdo řekl, že jsem zasraný alkáč a lhář. A já mu na to opáčil, že kdo nepije aspoň jako já a nelže víc, ten pro mě není člověk.
Kdo nelže, nemá fantazii, nebo ne?
Kdo mluví pravdu za všech okolností, ten je spojován s určitou těžkopádností, jíž nemůže dát křídla ani posvěcená poctivost.

Žádné komentáře:

Okomentovat