Ta, jejíž jméno se nevyslovuje, zasáhla do mého života jako málokdo druhý, a pak se z něho vytratila jako snový přízrak, který se rozplývá, dříve než se jeho podoba ustálila, a zanechává jen svou stopu v záchvěvech hrůzy, jež nás přepadávají ještě později.
Myslím, že jsem trochu básnil, když jsem vyprávěl o své rekonvalescenci. Nikdy jsem se nevyléčil. Bylo to skutečně takové, jak jsem to popsal? Chtěl bych přísahat, že ano, ale mé přesvědčení podpírá spíše víra než jistota.
V onen čas jsem chodíval do páté třídy. Sváděl jsem tichý, ale ustavičný boj s okolím. A co bych to byl za kluka, kdybych si trochu nezavyváděl?
Tak někde v šesté třídě objevuji se sám sobě s novou, jinou tváří. Ale jak jsem k ní přišel? Proměna je hotova, její průběh mi uniká.
V páte třídě jsem potkal dívku fatale, která mi věnovala marcipánové srdci a s níž jsem prožil milostný románek. Sex jedenáctiletých má kouzlo nevinnosti.
Rozešli jsme se divoce jako devatenáctiletí. Mrštila po mně talíř, který zasáhl zeď a od ní se střep odrazil do mého oka.
Žádné komentáře:
Okomentovat