Žravá hryzení zemská. Práva a zřízení zemská Habsbursků.
Narodil se, ve dvanácti zhasl otec, záhy nato matka a sestry, byl sirota a opuštěn na světě, kůl v plotě.
Všudybud se brzy rozhodne putovat za vzdělání, objeví kouzlo praktické latiny a začně ji už v sedmnácti vychovávat - do té doby tolik let prozahálel pod kuratelou poručíků, že nyní o to vehementěji se pustil do studia. Mámení ho však drží zkrátka a ukazuje mu, že co vypadá, že bujně rozkvétá, ve skutečnosti podléhá rozkladu. Masaryk, nemocný zjištěním, že nic není, jak se jeví, smutně píše spisy Truchlivý a O sirobě a a Rozmlouvání duše sklíčené.
Pastýř beránků se svěřoval, že nejlépe jest po volně a plačky jít za Pánem bohem a všecko dobré i zlé smích i pláč z jeho ruky přijímati.
Přebásňoval Davidovy žalmy, vydával mapy pro markrabství. A dokonce napsal tlustou bichli o moravských starožitnostech. Až do konce života je stíhán jako biblický Job pohromami a ranami osudu…
V Klopotách se usazuje 1622. Pohřbívá choť i synáčka.
Vidí před sebou propast jakousi bezednou, do níž padá čím dál hlouběji.
Co bylo lidí pomordováno? Co zajato? Co hladem, morem, zimou a hořem pomřelo?
Co chrámů rozbili na kostičky?
Co chrámů rozbili na kostičky?
Co kněží vyhnalo? Co vyššího a nižšího stavu ochuzeno!
Co vězením připraveno o naději!
Od slunce západu do slunce východu se vše trhá a ti u žezla nás tlačí do bíd!
Nastojte! Nás hubíte! Pod ukrutným jhem držíte, jitříte zlobu a plenit se strojíte! (Perlička slov, na níž jsem hrdý, he-he)
Mít i nemít plodů v manželství, toť jedno. V tomto dobrovolném otroctví všude číhá bída tak jako tak a sladké se vždy s hořkým mísí!
Dostává se na loď a vyznává se z mořské nemoci. Zažije bouři i ztroskotání...
Naříká, že i v učeném světe jsou různice, sotvaže kdo cos napíše, hned mu někdo klade věty na odpor, i o sníh se přou, že je-li prý černý, přijde druhý, že je zas bílý atd. Pravdu mají oba, zajeďte si do industriálního městečka a uvidíte černý sníh (nebo spíš břečku kondenzovaného smogu - černou však), na to netřeba být žádný filosof!
Nelíbí se mu mezi rétoriky, dialektiky ani poety. Je sám sebou, spicilly jeho okulárů (tedy sklíčka pro nelatiníky) vidí dál než dovnitř věcí, vidí za mozky a nahlíží nad odvětví duší! Je jako stuprum, jenže mnohem cudnější a taky ho vyřídí dvě piva. Proti gustu. Idéalní kousek pro zdejší emancipované ženy - nejpracovitější muž své doby!
Byl znamenitým geo, astrologem, astronomem, ani muzika mu nebyla cizí. "Kdo chce být člověkem, musí hledět nejen před sebe, ale i za sebe, za hřbet se ohlížet a z minula se budoucímu učit." Parafráze, ale tak nějak to musel myslet.
Nelíbilo se mu mezi etiky a politiky, že ošklivili si kdeco jazykem a přitom k tomu srdcem lnou. Kolik bohabojných srdcí mezi politiky divoce tepe a ten orgán mají určitě prokrvenější než kašpárka, protože je je často vidět, jak usilovně pracují na triumfálním růstu českého národa.
Žádné komentáře:
Okomentovat