Uhlový papír

No nekecej.

Jak píše ty své vsuvky May, tak můžu i já.

Sedím na baru, sedmdesátiletá old bitch nasává jako já pivka, říkají ji tam ďábel, a vybavuje se se servírou.

Přijde majitel kasina odnaproti, znají se, bo píjívá i u něj.

Nahodí výraz ber nebo nech být, ale zdrhni a zabiju tě a tak nepřátelsky hledí na mě.

Já, jak už jsem neprůbojný, skryju rozladění ve sklence ležáku.

Mlčím a piju jak pařez dál.

Stojí tam minutu, dvě.

Tak risknu zranění a pohlédnu naň.

"Hey man, you look like Al Pacino..."

"Been told that before."

"...in the seventies."

"Ya."

Už se usmívá a ... vidím, že má krátké nohy. Každá lež je má krátké. Tak si řeknu, že v tomhle útvaru, old bitch, servíra, já a zámožný pán, se nemusím pro nešťastnou lásku utrápit. Že lepší je vyprsknout smíchy, případně nad průdušinkami si nechat kolovat kouř.

Ze všehovšudy čtyř cigaret, pěti gramů dýmu. Pojme jich člověk i víc, když chce, ale třeba mít silnější nervy. Nerad bych se dočkal zlých zpráv, přinesl by je zrovna takový majetný lhář. Nadcházející měsíc bude o duši. Už jsem unaven z nepřetržité párty. Usmála se na mě na ulici a v hospodě jiná mi tančila před očima na Often.

Nač ještě víc kalit, co nemá dna - pro efekt, že se nám bude jevit dno hlubší.

Stával se domýšlivým, ztrácel kuráž, odvahu k zvratu, k podněcování revoluce mužiků a pomalu neměl ani střechu nad hlavou. Jeho refírem byl bar, kde opíral hlavu o pult. Utoče střemhlav na nebohou kořist - jak ten jestřáb sestřelen.