Nenávídím xenofoby. Naskakuje mi husí kůže, goosebumps, když se zastavím u bankomatu Chasu a na protějším chodníku slyším vyřvávát černou hubu: "Screw you man, ye block me!"
Vracím se do tanečních. Tedy jen v paláci vzpomínek. Naučíš se krokovat chacu a jivu, rozjedeš mazuru i valčík, ale hlavně na dámském záchodě připravuješ o věnečky příliš nesebevědomé premiantky, vítězky chemických olympiád.
Znal jsem jednu gynekoložku, která v Egyptě zahynula na "průjem". Protože si prošla pyramidy, podívala se na nepravý hrob, zastihla ji Faraonova kletba. Nepomohla ani potočnice lékařská, kterou ji přikládali na rozpálený krk a čelo, jednoduše už tělo zesláblo natolik, že ho pohltily rezidua nemoci. Udělaly se jí po rukách a nohách bércové vředy. Nechutné, kam až může zajít rozklad těl.
Aby emoce nezamrzly, je třeba se neustále vyrovnávat, dostávat emoční hladinu pod kontrolu, nikdy se nepokoušet o potlačovaní. Tak vznikne leda tolik opovrhovaný, vysmívaný patologický organismus. Sice se už nikdy neusměje, ale zas má štěstí, že vidí komedii života pod drobnohledem úzkosti.
Máš rodinu? Dobře. Máš vzdělání? Taky dobře. Peníze, děvky, moc? Jsi náš člověk. Máš soudnost? Tak raději táhni ke všem čertům, ty čubo, ještě nás nakazíš!
O kolik raději potkám bezzubého kočovníka popelnic, který chodí nazdařbůh křižovatkami na červenou. Dokud ho nesrazí auto, které ujede.
Žádné komentáře:
Okomentovat