Jsem pánem svého osudu. Kapitán bárky řítící se do maelstromu, korzár s vypitým mozkem, co má místo toho mozku kostku a z piva se mu dělá břuch, ze všech těch sexpacků, které musel prožít, aby se stal zhrzelým a nenapodobitelným proplouvačem. Symbolicky mi nad hlavou plachtí ve vzduchu orli. Brnkají na své pérka a těší se ze zašlé slávy, dneska se střílí ty hovna, ti poslové nebes. Pročež znovu napnu plachy té ponuré lodi s nákladem děvek, řítící se do poloanarchistického území nikoho.
Šňůra na prádlo jistí můj odchod do Hádu. Mám vlastní hřbitov a těším se, až se položím pod palmu, odpůrce osudně osamocených, kteří se splnili až příliš. Jak příběhy mých nočních můr, suchých a zoufalých. Kape z nich vzpomínka na netopýří bomby.
Žádné komentáře:
Okomentovat