I v tmu i v nic

Se srdcem sníženým hrůzou a děsem nehledím k vrcholkům vroubených lesem. Za pár hodin se přiblíží volnější režim, tak doplnim zanedbané zápisky. Neni se však nač těšit. Ponesou se ve znamení dekadence.

Věnováno mayovi

Bylo to, jako bys ji zabila. Vlastně ji zabila Smrt. Nemohla to vydržet. Ona a to její artritické srdce. Ona a to její srdce rozedmy. Zamordovalas ji ve vaně, ale bylo to, jako by Smrt vzala sekáček na led a sama ji, zuřivě máchajíc, zasahovala rány, z níž každá by byla smrtelná. Nelze zde mluvit o afektu. Či o přechodném pominutí smyslů. Tys ji prostě vymizíkovala svistem nože z povrchu planety…

…

…

Skoro by se zdálo, že vás Smrt zabila obě. Čas neojebeš, bere si popořadě, co ji přijde pod ruku, to nejlepší, to horší, to, co si zasloužíš, i to, cos získal bez zásluh, zkrátí tě o dny a vrhne bez peří někam do muničního skladu, kde budeš přebírat na pásu kalašnikovi a tvářit se jako že je to nejlepší z možných životů. Nic není tak plaché jako rozesmáté oči Času. Je v něm něco z věčně čistého studenta práv, z jeho dlouhých mastných vlasů, z panictví, které hravě odolává náporu roztoužených orgánů, které si nic nedělá z vytrvalého zájmu děvčat s očima pomněnek, které česky neřeknou ani slovo, ale které už byly zvalchovány tolikerými bedry, že si pořádně nevzpomenou, kdy o to přišly ponejprv. To se povedlo. Kdy o to přišly nejprve. A co je komu do píchání? Vždyť i zvířata kopulují - a často s větším rozmachem než tvoreček Člověk. Věneček panenství trošku uschl, nicméně růže v něm věčně kvete, věčně v bodláčí chrastí svou píseň o zmařeném údělu, o lůžku v bordelu, kde doslova a do písmene v nohách (tam, kde obvykle není polštář) sedí hejno štěnic a pod přikrývkou odpočívá rakovina kuřby, protože i zdravé kouření škodí, co neškodí, je snad - za určitých okolností - pasivní kouření, ne v ledajaké místnosti, v nevětrané zpravidla, v kuřárně na hotelové škole. Tam je kouř tolik součástí výchovy, že ho inhalují i během výuky a světě, div se, hotelnictví a turismus tak právem patří k nejzáslužnějším odvětvím, protože vštěpuje základy příjemného rozkladu už od nestabilních let růstu. V té vaně jsi udělala jedinou chybu. Výlevku jsi nechala ucpat vlasy. Čímž jsi zamezila odtoku. Víš, jak nechutně vypadá pobodaná, třeba přitažlivá, nahá bruneta spočívající v embryonální poloze v poloplné krvavé lázni? Ostatně, asi víš, když jsi ji zabila… A lejdy Smrt, ta vás zabila obě.