Žily byly tři kamarádky, jedna z nich, Helena, se připravovala na obtížnou zkoušku z matematiky. Vzhledem to dívka nad dívky, její líci nikdy nezdobil vztek ani uraženost, vždy se usmívala přes čarokrásné rety k zulíbání, její vlásky se kroutily jak vlna beránků a kdyby nebyly tak kudrnaté, jistě by se hodily k výrobě pavoučích sítí, co nevídáno převelice, zdobila její útlou postavu s krásnou šijí i povaha neméně ušlechtilá.
Chodila s vojákem, který střílel z kuše a všemožně rušil sousedy z rozjímání. Jejich romantický vztah však právě nabíral na obrátkách a zdálo se jí, že čím déle se znají, tím jsou si bližší. Jednou voják nepřišel z cvičení a ona se rozstonala strachem o něj. Ukázalo se, že se v kasárnách namazal a po cestě na cvičiště spadl z mostu do říčky Klepavy, která ho proudem hnala až do Bystřice.
Zatímco probíhalo pátrání po jeho bezvládném těle, Helena si rvala chomáče vlasů z lebky a plakala bezrozměrné slzy pravého zoufalství. Po třech dnech tělo vyplavalo, okousáno jsouc dravými rybami, a tehdy Helena upadla v apatii. Temnota se lilem vrchem spodem a z jejího života vymizela barva. Rychlými kroky spěchala k kartářce, aby v ní probudila trochu vřelosti či aspoň účasti a nechala si vyčíst z kouzelného balíčku nadcházející jí osud. Ještě uplakaná, sotva dorazila na práh okultního krámku, jakási žena s havraními vlasy a bradavicí na nose ji začala nepokrytě nadávat, že mají zavřeno, mísíc češtinu snad s rumunštinou. Dala se na útěk, co jiného zbývalo. Před sebou, před ztracenou láskou, před ostatními posměváčky, ale hlavně před tou roztančenou stěnou zbytků její rovnováhy, ve kterém teď nalézala jen neklid a úzkost. Jemný linoryt beznaděje obkroužil její vzácnou mysl.
Žádné komentáře:
Okomentovat