Čověče, takový ty seš fešák a jak jseš postrojenej. Jak na plese vagabundů. Zase. Dneska jdou rozbitý škrpály. Holky, který chodí do fabriky jak kinohvězdy. Na co čekají?
V tom dešti.
Nahoře je slavná svatba. Pak se znalecky dívala na krásného montéra, který si palcem natahoval kšandu, která mu pořád padala.
Bez fabriky, stejně tak jako bez ty svý holky, nemůžu žít.
Občas mě přepadají podivné záchvaty paniky. Zdá se mi, jako bych žil s oslnivými ženami jako pouhá lať polepená papírem. Představuji si ženy jako serafy, kteří mi kdykoliv ochotně uvaří česnekačku a nečiní žádná opatření. Kteří se nestarají o peníze a splácení dluhů a jediné, co je zajímá, je koupelna a vana jmenovitě, kde se namáčejí do éterických olejů. Vím, že ideál má od skutečnosti stejně daleko jako pokus o překonání evropského halového rekordu od svěťáku, který byl dosažen před třiceti lety, ale nechme na hlavě. Pomalu odkrývát psychedelický svět šílenců a nemravů má pro duši osvobozující vliv. Je to jako koukat do jícnu sopky a vědět, že ti může kdykoliv vytrysknout do tváře! To až přeletí kolem rtů hořký úsměv. Ženy a serafové mají rovněž společným znakem, že nejsou tak neslušné, jak si je vysníváme. Někdy tak je maličkým zklamáním, že nejsou víc jako my, vagabundi.
Žádné komentáře:
Okomentovat