sobota 1. srpna 2015

Diamantové kolo

O tom, jaký jsem drsný chlapak, netřeba se šířit. Přímo ze mě číší nespoutaná chlapskost a živočisná potřeba souložení, tak typická pro nadržené alfabetagamathetakappaphi samce. Jednou jsem si na zápěstí nalil vodičku feromonů a šel do hospody a měl jsem tři na záchodcích tři (ne naráz pochopitelně, ale v průběhu noci) celkem obstojně vyhlížející pětapadesátileté až šedesátileté vdovy, tak trochu ve smutku. I méně bystré oko, než je to mé, postřehlo, jak se jim to líbilo. Odcházeli jsme sice zvlášť, ale bylo jasné, že přijdou znovu, aby zážitek brutální mrdačky zažily podruhé.
Teď budu ještě větší chlap a sepíšu všech pět chybějících článků. Tedy aspoň do každého dosadím pár věty, zas takový muž, pokud možno Muž nebo ještě líp MUŽ nedokážu být! Řekl jsem si, že dovedu napsat za hodinku celých tisíc slov, ale rychle mě mé odhodlání přešlo, slevil jsem v sekundě na osmset. Pak na 600 a teď si říkám, že pět set mi udělá čest.
Nyní vidím, že jeden článek je hotov a další čeká na spasení s prosbou v nevinných očích jak šlapka na dávku koksu.

Žádné komentáře:

Okomentovat