Moje chcanky vydají za zlaté stránky

Kdo se nenávidí, není skromný. Piš knihy pouze tehdy, pokud se v nich chystáš říct věci, které bys nikomu jinému nevyznal.
Vycházím celkem dobře jen s někým, kdo je na dně a nemá ani touhu ani sílu obnovit své iluze zvyku. Pouze to, co skrýváš, je hluboké, je ryzí. Odtud síla základních citů. Kdybychom se viděli, jako nás vidí druzí, propadli bychom se. Vědomí je mnohem víc než trn, je to dýka v kůži.
Ztratili jsme, zrozením,
toliko co můžeme ztratit umíráním.
Vše.
"Nikdy nesuď člověka, aniž bys byl na jeho místě." Tohle staré rčení znemožňuje jakékoliv soudy, neboť hodnotíme člověka pouze proto, že nemůžeme být na jeho místě. Většina našich problémů pochází z prvních impulzů. U mne příklad Osudové. Nejmenší nadšení nás stojí víc než zločin.

Včera jsem tak pogrcal dobrý bar a pak i rohožku v mé posteli a postel (a bojím se, že bych pogrcal i kundu nějaké prodejné černošky, kterou bych si spletl s tmou), zas v tom lítám až po koule. Neumím už zas nepít ani půl hodinu, musím v sobě mít pořád pár kapek. Neuspěl jsem. Zabiju se jako čtyřiadvacetiletá blogerka, která se nedávno zabila. Tak mě napadá, že si často pletu ženské ve tmě, působí, jako by byly odlity ze stejné formy. Ale vím, že nejsou stejné, rozumem, chápete, jenže když jsou tak ponořené v té tmě, tak mi připadají všechny stejné, o to to mám lehčí, že na ně jdu pokaždé stejně a nemusím nic kombinovat. Stejně jsem zpravidla tak zpitý, že si to představení nepamatuji. Mně by se zaručeně nepostavil, kdybych se nenapil. Úzkostné stavy provázející celé mé dny i noci, trvale okupující mou zdemolovanou mysl, by zvítězily nebýt prostého a rapidního prostředku zvaného alkohol. Kdysi jsem říkal, a to mi bylo tak čtrnáct patnáct a byl jsem štěně chlastu, ale už tehdy jsem velkohubě prohlašoval, že jednou sepíšu největší knihu o chlastu, kterou kdo kdy naškrábal. Budou v tom všechny ty výlety po střechách, čuča s bezďáky pod mostem a rumy v kanálech, vlakové stanice ve Francie a jejich superrychlíky s bednami chlastu, uniformovaní vojáci na korbách s karafiátem v klopě a úsměvem zhulence. Bude v tom hodně krve a žádné slzy, protože kdo chce pít, nesmí plakat. To je, jak by řekl jeden filipínský automechanik kousek za rohem, overdoing.

Teprve dneska či včera při tom grcání, které připomínalo výbuch sopky, jsem si uvědomil, že všichni, kdo mě znali od malého kluka, měli vlastně pravdu. Celý můj život byl overdoing, v marné, leckdy dekadentní, často jen subordinační snaze se vzepřít bídné lidské existenci. Všechny ty výlety do zapomnění, strmé útesy s děsivě krásnou kytkou, bezvědomí, halucinace, xylenové výpary a všecko to honem kolem mě ale tak odporně pochcípalo. Ne, tak odporné umírání by neměl vidět žádný člověk, natož možná citlivý, quiojotovský "kluk" s mozkovou dysfunkcí, natož být účasten toho procesu, nemoci zabránit sebevraždám, jsa jejich katalyzátorem, hromady zbytečných válek či křížení kordů podepsalo se na smutné postavě smutného člověka.

A teď čumím do nějakého programu na černou stránku a bíle či šedivě prosvětlené fonty a kopíruju, co tam píšu a protože v něm není funkce zpět, tak mi často promaže odstavce, někdy celé strany. A je mi to jedno, protože nezáleží na ničem. Pokud v tom ničem není ženská! To pak záleží na všem, na každé prkotině! Galaxie vztahů. Ta má měla krátký poločas rozpadu.

"Tak se rozveďte a prsten si sežerte i s prstem."

Strach je lékem na nudu: léčivo musí být silnější než nákaza. Strach vytváří vědomí - ne přirozený, ale morbidní strach.
Jinak by zvířata dosáhla stejné nebo vyšší úrovně uvědomělosti. Čím je člověk nadanější, tím menší pokroky dělá na duchovní cestě. Talent je překážkou vnitřního života.

Noci, které jsme prospaly - jako by nebyly.
Jediné, které nám vězí v paměti, jsou ty, kdy jsme nemohli zavřít oči.
Noc značí bezesnou noc.

Věřím s tím šílencem Kalvínem, že jsme předurčeni k spáse nebo prokletí v děloze matky. Už jsme žili naše životy před zrozením.

Usura slayeth the child in the womb,

it stayeth the young man's courting,

it hath brought palsey to bed,

lyeth between the young bride and her bridegroom.'

Pound, Canto 45

Ty má tekutá Usuro, bestie, sani, mor skotu a she-devil. Chlast je ženská.

Maminko, mělas mě míň milovat.

Takhle prakticky od kolébky po rakev... ses netěšila.

Takhle jsem celý vymyšlený a na kokota!

Každý něco umí! Až na mě! Já umím jen zpívat karaoke (v míře) a malovat!

Když jsme se dívali v první třídě na Sůl nad zlato, tak jsem začal ječet, že je to nesmysl. Každý má vědět, že sůl ve větší míře škodí. Nechápavě se na mě dívali. A teď se prokázalo, že to byla pravda. Ale furt by se na mě nechápavě dívali. Měl jsem z toho nervózu. Dodneška mám z toho mindráky, jak se na mě dívaly ty vyjukané dětské xichty, když jsem přece jen uvedl fakta na pravou míru!