Je v ní místo pro pomstu

Na chvíli byl její úsměv skoro profesionální. Chtělo se od ní jen odložit masku srdečnosti, kterou nosila jak škrabošku tragické herečky po zpackaném představení Ofélie. Posadila se nedaleko ode mně ke stolu, ležel jsem na plovoucí podlaze a zvracel na její norkový kožíšek a na přezkové boty se semišovou podšívkou a ona jen seděla a rudla jak sopka před výbuchem, trochu rozpaky, zčásti též bezmocí. Neuměla si představit, jak by se mnou hnula, opilá váha je těžší než mrtvá. Konečně jsem se k ní odkutálel a řekl ji, že sex s ní byl jako to zvracení. Prostě jen pro silné žaludky. Dala mi facku, až to mlasklo a rozštkala se.

Designérka. Všechny jsou stejné. Třou si rozbolavělé kotníky, naklánějí se ke klientům, jako by jim chtěly předvést celé hřiště svých předností. Vidí svět barevně, ale povahu mají černobílou. Práce na skicách. Práce s texturami. Vypití skleničky bílého na uklidnění. Ach můj poklade, to je ale fešák. Musí mít v trenkách hotovou sbíječku. Ou, maličko teču (sahá si na kliťák)

Když jsem ji zahlédl v baru, měla krátké kostkované šatičky, obleček čili spletené provázky jak od Janis Joplin a ty botičky - ze žurnálu. Doplňte si ji o bezvadnou postavu, ty šatičky obepínaly její ukázkový zadeček přímo brilantně, a nahoře nosila bezchybnou tvář panenky. Nesnáším, když mají ženy krásné zuby, cítím se vedle nich méněcenný. Tahle měla nejenom dokonalý chrup, i její rty byly přesně vykrojené, měla takovou tu drážku sexu a vitality a očividně se uměla navonět nejenom parfémy, protože z ní feromony jenom sálaly. Přiskočil jsem k ní, než ji zatáhl do chodbičky vazbič s obličejem jehněte.

"Zlobíš se na mě?" ptá se afektovaně.

"Zlobím se, protože jsi mě otrávila. Kvůli čemu? Co bylo v té flašce? Určitě špiritus 96% na čištění akumulátorů.

Ale dobrá, všecko odpuštěno. Hlavně, když mě příště zas přijmeš a budu mít kde složit hlavu. V Brně se těžko hledá místo na přespání. Tak dík, pozdrav ségru a máti a buď svá!"

Ne, prostě byla milá, donesla mi knížky ke čtení, popili jsme ty její martini nebo výběrová cinzana nebo co to nosila její spolužačka brigádnice na podnosu, jakési vodičky pro holčičky, trochu jsme se vyblbli na diskotéce a pak šli rovnou k ní.

Musím uznat, že nebyla žádná hlupačka. Vedle ní jsem byl úplný pablb, který se neumí vyčůrat do mušle. Tolik mi toho řekla o indexu porodnosti v pobaltských státech, o míře kriminality na Cejlu a o papírování ohledně prodeje nemovitosti, až jsem si říkal, jestli jsem do sebe za svůj život vůbec vstřebal nějaké praktické informace, nebo jsem četl zbytečně celé dny něco, co nemá se skutečným životem nic společného. Asi spíše zbytečně.

"Nemáš cigaretu navíc?" ptá se bezelstně, když natahuju ruku po klice.

"Už mám odkouřeno."

"Ty fakt nekouříš?"

"Už jenom čuráky," dodávám důležitě jako přednosta kliniky aplikovaného porodnictví.

Ne, nezlob se, ale spáchal jsem v životě všechny zločiny, které existují, znásilňoval, kradl, zabíjel, stalkoval - až na jeden: nikdy jsem se nestal otcem.

Stejně tak se mě nalepily všechny neřesti a rozhodně nepatřím mezi ty silné, kteří by je dokázali ukočírovat. Takže bez jedné jediné iluze štěstí se snad obejdu.

Naznačila malé rozladění.

"Miluju tě."

"Vedle mě bys zestárla rychleji než pleť Michaela Jacksona."

"Nikdy jsem nepoznala člověka, jako jseš ty."

"Mohla bys žít vedle někoho, kdo by pro své děti vybral jméno jako Ameretat nebo Angharad? Tahmuras nebo Govad? Enid nebo Ammon?

"Moc ráda bych to poznala."

"Vesměs přejaté z perštiny nebo velštiny. Enid znamená duši. Tahmuras je silné tělo, Govad vítr, Ameretat je nesmrtelná, podle zoroastrijské bohyně květů a dlouhého života. Ammon, Amon, od nepaměti zaměňován s Ra (Slunkem) - Skrytý. Bůh tvořivosti, plodnosti."

Vždyť nemáš ponětí, jak může být deprivant nebezpečný. Možná z jemnocitu nevidíš ty příznaky, alarmující příznaky, jež máš před očima.

Kdykoliv mi může rupnout v bedně, ten tlak na palici je nemožné předstírat ani se mu vyvarovat. A až se tak stane, budeš ode mne chtít být co nejdál. Sadističtí vrahové začínají jako devianti v obchcávání popelnic. Jak dospívají, jejich mozek se vyvíjí směrem, který většina populace ve své omezenosti neodhadne ani přestavením hypotetického ohniska empatie. Už jsi mimo měřítka diplomovaného psychiatra. Zvlášť zdegenerovaní/obdaření opilci nejdřív čůrají po zdech s graffiti, později po svých rozpáraných obětech. A víš, co je na tom nejlepší? Není nic, co bys mohla udělat. Kdo chce, si najde způsob.

Plus máme den všech tatínků a otců.