Měl jsem se narodit před sto léty, v jinačí době... Chodil bych s Bondym na pivo, vozil v kočáru jeho mimino a čuchal k jeho plenám. Pak bych prohodil něco jako: "Tady začíná hluboká filozofie."
Nebo bych od pěti do pěti stál v ateliéru a tiskl s Boudníkem exploze a výbuchy. Nebo bych stál na mezi a koukal na ptáky v povětří a Hrabal by mi vyprávěl o tom, kolik krtků vyruchala bouchlá mina z druhé světové.
Nebo bych... zkrátka... žil bych, jako by můj dnešek měl být posledním dnem.
Místo toho mi zhulené kurvy vyřvávají nad oknem, že chtějí omrdat, ve tři ráno, prosím. Chlap tlustý jak bečka chodí s kvákátkem a každou půl vteřinu ho tiskne, aby přilákal rodinky na párek v rohlíku. To je nějaká práce! Nedal bych ji, stačí mi těch sto metrů po rovince, kdy ho slyším a bolí mě hlava celou noc až do rána.
Na tom světě jsou fakt modelové za všecky groše. Mě nevyjímaje, che.
Žádné komentáře:
Okomentovat