V progresu. Viděl jsem parádní téměř za tmy hřbitov. Na ceduli stálo MOVNT OLIVE. A pokud mohu soudit, vypadal pořádně creepy i na fantastikou odkojené Amíky. Tipovali jste, že z otevřeného hrobu vyleze zelená zombie. O kousek dál pak políbí Frankenstein svou budoucí nevěstu. Něco me drtí, něco tíže, je to strach stesk a hrobu sluj. Vidíme barevné střepy kteréhosi básníka, který už pomaloval celé plátno,. Otevřel světu a českému čtenáři okno do pohádek. Protože jsem veliký vlastenec a fanda mistrovství světa v hokeji, nemohl jsem si nechat zasílat podrobná hlašení o vývojích utkání. V živém čase, jak jinak.
Ne jako Poe, který nikdy nešel s pochodní v čele, vždy stál týlem a zkroucený. Literární generace, jež přišly po něm, mu zazlívaly, že si míň nehleděl svých sestřenek a víc nekutal slova pro hekatomby zaslíbených. Podle mě stejně konal herkulovské práce, když psal svoje zvěrstva, jednomu by se rozskočil mozek z těch sudů v maelstromu... bože na kříži, kdo kdy stvořil tak znepokojivý kosmos příšernosti, přehlídku monstrozit a akademii zdechlin, kterou i brožíkovci či toyenovci mohou jen zdálky obdivovat. Protože takové parádní loňské kaštany umí udělat jen ten, kdo je vypovězen. První, druhý, třetí i poslední vysloví svou prosbu - a jsouce vyslyšeni, chopí se další. Jenže kdo stojí úplně šejdrem a sotva osvěcuje svíčkou svůj ubohý placek - skromný hrob, má horizonty do šíře rozváté.
Žádné komentáře:
Okomentovat