Večeře se mu na stole objevila velice pozdě. Kdyţ společně pojídali teplé jídlo, byla uţ i babka převlečená. Oba byli ve svých obyčejných, denních šatech, které měli nejraději. Dědek staré džíny, obvyklou flanelovou kostkovanou košili, placatou čepici na hlavě. Babka plátěné kalhoty, měkké mokasíny místo úzkých lodiček, volná bavlněná halenka. Cítili se v nich dobře a mohli v nich dělat všechny práce. "Skoč nakrmit králíky, sežeň do ohrady ovce a zavři slepice," vyzvala jej babka, když skládala nádobí do myčky. Dědek vyšel ven. Vytlačil z kůlny motorku. Zkontroloval, zdaje řádné nabita, nasadil přílbu nasadil náloketníky a nákoleníky a nasedl. Rázně přidal plyn a skútr se jemně rozjel. Rychle to nešlo, byl dělaný na pomalý převod, ale dědek byl ještě rozvášněný dnešní divokou jízdou nejrychlejších aut. Téměř krokem mířil vzhůru a stoupal do strmého svahu. Vyjel na větší kopec za barákem, kde zahlédl několik pasoucích se ovcí. Věrný pes zvolna klusal za ním. Nemusel pospíchat, jízda nebyla nikterak rychlá a tak bez problémů pánovi stačil. Na vrcholku se dědek zastavil a z kapsy vytáhl pager. Stiskl jej a pak se zkoumavě rozhlíţel kolem. Ovce se poslušně sbíhaly, jako slepice při sypání zrní. Za chvíli jich měl celé stádo pohromadě. Drobné černé krabičky na krku se jim klimbaly místo obvyklých zvonců. Pes se po něm pátravě podíval. "Jen moc nekoukej," pronesl kysele dědek, "bývaly doby, kdy stádo sháněl dohromady vycvičenej pes. Nebyl línej a měl z toho radost." Svá slova pronesl vyčítavě a podíval se po psu. Ten seděl vedle kola skútru a nechápavě se ohlédl. Jeho oči výmluvně mluvily. "Proč tolik křiku najednou? Přece se za těma bílýma kuličkama nebudu honit. Copak jsem nějakej zaostalej pes z minulého století? Od toho zde máme pokrok." Dědek jen zavrtěl hlavou a vyrazili k domovu. Ještě dát trávu králíků a může domů. Když vcházel do světnice, venku již bylo šero. Babka ještě dodělávala poslední úklidové práce.
Důchodci
Žádné komentáře:
Okomentovat