Tak už sedím připíchnutý k posteli. Nedalo se dřív dojít, hrozně moc toho. Zítra už asi ne tolik, tak radost nezměrná. Myslel jsem na spanilou majitelku pejska, která procházela okolo, když jsem byl stál poblíž kontejneru. Asi si myslela, že vybírám odpadky. Ale takové už jsou ženské - dají na instinkty víc než na zdravý rozum. Nepřekvapilo by mě, kdyby vytáhla bouchačku z kabátu a zastřelila mě. Jen protože nelahodím jejím prvnímu dojmu, který si vytvoří.
Nazvi to láskou a postav se do slábnoucího světla
Modli se zpívej sněž nudli zpívej žalmy
buď zabouchlá do podvraťáku
protože právě tak to holky dělají
navleč se do šatů
sundám ti je
a obejmu
zjištíš, jakou umím plést pavučinu
až budeš ukojená, vysaju z tebe krev
nebo ty ze mě..
nebos měla ve své síti ach
víc mužů než si odvažuju přiznat
ale i tak ti budu chybět
až mi vyklouzneš
Rád přemýšlím o tom,
jaké je to mít moc deseti tisíc bohů
nad ženami
bez možnosti se vzdát toho
bohatství hekatomb
hledat zlato
a získat syfilis
právě tak to zhýralí dělají
když mě zrovna nepálí žalud
tak si hledám šuknu
v seznamce vedou kozaté rajdy
došly mi sirky
převaluju se na kanapi
jak přežraný vepř
zase se cítím mizerně
zatímco na Ibize chytají bronz
prokletý ocas!
A to je asi vše, nač můj splasklý, dehydrovaný mozek vystačí, přátelé. Zítra ví Bůh jezuitů, kolik síl nashromáždím. Ale asi žáden rezervoár ne, tak budu jako obvykle opisovat. A když náhodou jo, tak se i tak přidržím u země, bo křídla někdy tlačí a jindy stahují a místo volných, až moc volných veršů, kdežto nějaký daktyl o hovně pořád u mě stojí vysoko, pač si říkám: autor se umí držet formy, kdežto já jen tisknu bezmyšlenkovitě klávesy na klaviatuře, ale nakonec vše tichne, neb xistje (novotvar? haha, asi ne) poezie!, se nechám vkormidlovat do prostoru bez konkurence, tudíž předem odpuštím holobrádkům, jejichž vzory jsou prostě nemožné (sorry, Jirko) a promíjím příliš dobrým popelnicovým Ježíšům (Maro, dlouho nic), protože pokud budou psát oni, jakože naštěstí nemají tendence mnoho psát (zato toho víc než dost nažvaní) a ani jich tolik není, nikdo nám za naše pokusy nedá ani skývu chleba, jak říkal Salieri o Mozartovi blahé paměti, proto a vlastně pro mnoho dalšího zkusím (jen zkusím) brnknout na prozaickou notu, navíc i proto, že literatture háže houby s octem.
Asi by mi málokdo věřil, jak rychle se zregeneruju při poslechu mladých Black Flag. Šlo to samo, vřelý dík, kluci.
O bradavku jde v první řadě!
Žádné komentáře:
Okomentovat