Tedy snad v nejbližší době budu mít den k dobru? Vím, že ty články vypadají jako apríl, jenže tak to prostě je. Není posvícení. Resp. není čas vymýšlet. Únava se hlásí o slovíčko. Mohl bych sice napsat něco vynuceného, ale přišel bych o dvacet třicet minut relexace - komodity příliš vzácné, než aby se s ní čachrovalo.
Na co myslíš, zeptal jsem se jí, když přelévala prs do prsu.
Na to, že už nejsem jenom tvá.
Kdepak je Hayley? Smazala blog. Doufejme, že se ozve.
Už nehledám věci. Jen lidi. Rozházené jak smetí po okolí. Co je podzim dočerna spálil.
Naposledy, když jsem apríloval, tak jsem málem přišel o zuby. Každý je nějak háklivý. Trošku mě to mrzí. Přitom šlo jen o koruny. A o pár korun, žádný velký obnos. Smuténky. Zřejmě jsem se trochu unáhlil. Na kupce se asi nesmí s penězi. Ne dokud se předem neujistíme, že v kšeftu nejsou zainteresovaní. Vidím však povrch světa, svým bezostyšným okem.. pod cementovým nebem. Cítím záhady a plno přízračných krajin. Takže si na mě nepřijde nějaký neprolíbatelný obchodník.
Jak to tepal božský nosáč Ovid? Ustaneme ve chvíli, kdy máme na dosah vše, po čem jsme toužili. Sice žádný život neproběhne lehce, ale některé jsou lehčí než jiné, někdo dokonce nemá pražádné sklony pro život a živoří. Tak jsem včera přispíval na pána prolezlého lupem vulgaris, aby se aspoň někde v koutku upil.
Sám Ovidius měl bezstarostné dětství. Léhal na koberečcích mateřídoušek, hladil bezejmenná jehňátka a na vinicích trhal sladké hrozny. Často pozoroval kováře, jak z kusu rozžhaveného železa kuje rodící se podkovičku. Jednou načapal mladou otrokyni na hromadě slámy s hospodářem. Drtil ji kozy a zezadu do ní narážel břichem na zadek. Až do sedmi let byly děti z římských rodin vychovávany matkou, poté výchovu převzal otec.
Někdy v té době poznal Korinu, kudrnatou, temnobrvou přítelkyni svého dětství. Hráli si nesčetněkrát na doktory a pokaždé se podivovali, jaktože Korina nemá ptáčka. Dokonce roztahoval dírku, aby se po ní podíval uvnitř, zda se neschoval.
Žádné komentáře:
Okomentovat