Tomáš Zato

Já držím pohár ve své dlani.
Je zpěněný a přetéká.
Já držím pohár ve své dlani,
jenž čeká na rty člověka.
Jenž čeká, zdali víno jeho
se do brázd vyschlých rozleje,
na snivých květech v jiných světech
zda zavěsí své krůpěje.
Jenž čeká, zda se sehnou květy
pod onou tíží ku zemi.
Jenž čeká, zdali jiné světy
rozzáří svými vůněmi.
Já držím pohár ve své dlani,
jenž čeká na rty člověka.
Já držím pohár ve své dlani:
své srdce, které přetéká.

Gellner

Mi můj pscyhiatr, než jsem odjel, říkal: hlavně nepij, synku, jestli se nechytneš teď, tak tu Ameriku nedobydeš. Řekl jsem mu oukej, šéfe, ale co mám dělat se svou anomií, kterou mi diagnostikovali? "To máš tak - buď se na ni vykašli, což bych udělal já - nebo se jí postav, což by udělal A."

Jako každý hrdina i já musel ustoupit situacím, v nichž kramfleky vadly. Místo prasete jsem říkal kráva a místo brýlí lék na oči. Když mě léčil v Opavě jeden indický doktor, tak mi ukázal na diapozitivech na Ganéšu, božstvo se sloní hlavou, a já mu řekl, že je Hanuman. Opičí bůžek. Neupozornil mě na chybu, a tak když mi poté ukázal sošku Hanumana, tak jsem hned popisoval Ganéšu, viděl jsem v něm prostě sloní hlavu. Jako by jméno nebylo vlastností, ale celým klíčem otevírajícím pokladnici významů. Proto daleko víc znamená, jak se kdo jmenuje, než jaký je.

Tak stejně piju, ale už si ani nepamatuju vlastně co, cítím jen na patře chutě. Chardonnay. Non plus ultra.

Nejplastičtější povaha, nejvíc patriot a zároveň šeď české literatury? Cyril Duša! Trefulka ho akorát trefil, aby zahanbil i Švejka. "Pomalu tvořená věta" citů.