Hanička a Antonie se vrátily z pakistánského zajetí ke svým rodinám, po dvou letech bez slunce. Vypadají dost rozbitě (An. jak panenka Marie), ale snad je čas milosrdně uzdraví, aby se zas mohly radovat z bytí na světě. Zeman se s nimi nesetká, protože prý jednaly nepředloženě - ba hloupě a vystavily republiku problémům. Na dálku jim však vzkázal mnoho zdaru. Jak pozorné.
a tak vše, co radosti mi neslo,
láskou mojí v brzkou zkázu kleslo
láskou mojí v brzkou zkázu kleslo
Tak jsem teda viděl ten mač a byl jsem spokojen. Nadmíru. Tak nízko mít sedadla - na to si fanoušci čekají i roky a já tam hupsnul hned ze startu. Ještě jsem vyhrál big maca. Jimmy Butler hraje jak mladý Jordan. Je trochu dynamo, vždycky na správném fleku, tvrdý atlet jak skála, (dobré bylo, jak vypíchl přihrávku a jel sám jeden na jednoho a ten týpek se od něj ve vzduch odrazil) určitě top top z těch, co se na palubovce hejbou. Dali si je 111:80, což je kvapem mohutná rezerva... pak už ke konci se točila druhá lajna a ještě příležitostnější náhradníci.
Když jsem kdysi chodil s jeptiškou, udělal jsem ji skoro děcko. Prostě jsem ji navštěvoval při vigiliích a tam jsme si v křtitelnici zkoušeli, jak se Duch svatý rozmáhá. Během jejího pokročilého těhotenství jsem ji střídavě prohozil a střídavě ji vyhrožoval, aby šla na potrat. Ale co naplat, byla vdaná za Ježíše a nechtěla o tom ani slyšet. Tak jsem ji jednou po večeři vzal na mez, odkud jsme se dívali na padající hvězdy. A tam jsem ji shodil dolů. Přežila - skoro jako zázrakem - ale plod vzal zasvé. Slavil jsem nikoliv malé vítězství. Pod pohrůžkou podobného výletu na kopec jsem ji umlčel, aby se nikdy před nikým o tom incidentu nezmiňovala a že pokud to udělá, ví, co bude následovat.
Podotýkám, že bych raději zemřel - odporem, strachem nebo čímsi podivným, kdyby se to škvrně mělo narodit. Nesnášel jsem děcka a otcovství. Asi protože jsem měl hrozné dětství a ještě horšího otce, který mě týral. Nemohu ostatně přiznat, co jsem s ní prováděl. Byla mi vydána na milost a hlavně na nemilost. Ale asi se jí to líbilo. Svatební noc měla tedy své následky - svatební jen provizorně, každou noc s ní jsem tak nazýval. Kazatel, její bratr, mě vyexpedoval kopanci do řitě, když se dozvěděl, že jsem ji shodil z té meze a že jsem ji stihl přivést do jináče.
Copak za to můžu. Vůbec nebyla jako ty dřevěné ženské automaty, jaké jsou dnes v módě, bez názoru a vkusu. Byla vášnivá a měl jsem z ní strach. Tak jsem se prostě reprezentoval. Nikdy nestála jak socha u okna a nevejrala do krajiny. Cítil jsem v ní teplou náklonnost a touhu. "Ty má višničko". No v ložnicích jsme pochopitelně nikdy nehřešili, na to jsme měli ty zatuchlé komůrky a špajzy. V kostele... a nikdy nebyla necitelná. Víckrát mě sama oslovila a požádala, abych jí to udělal.
Byla slovem hroznější, než si má fantazie malovala. A tak i můj výbuch odpovídal jejímu temperamentu. Vždy, když jsem ji bral na "lože", její husté, vlnité vlasy ke mně promlouvaly. Byla můj zlatý drobeček - zaslíbený Kristu, ale o dráždivější. Kývala na všechny mé propozice. Velikánské oči jako misky se svěcenou vodou - a tak důvěrné. Byly jen mé. Při tom syčela a prskala. Jak pára.
Žádné komentáře:
Okomentovat