čtvrtek 19. března 2015

Kůže z pleše

Jednou jsem tak sbalil nějakou fiflenu na vánočním trhu. Měla vlnité vlásky, širokou bledou tvář Sulamit a usmívala se, jako kdyby roztáhla nohy jen za milión. Když jsme si to rozdávali, zjistil jsem, že má náběh na vousy, jak tak zaklonila hlavu. Ale nevadilo mi to. Akorát měla tak chlupaté cecky, že jsem musel odvrátit tvář. A taky byla celá černá, i když za to asi mohla noc, nepřidalo jí moc srostlé obočí, ale jak říkám, nevadilo mi nic, dokud neotevřela pusu. O někom se s přídechem metafory říká, že je zlatoústý a o jiném by se dalo snad říct, že má v ústech stoku. (Podivně ji páchnul dech v plicích). Nedala dohromady ani výkřik! Místo milého áh vyrážela morové ngee.
To čistě ozářené nebe... Koukal jsem se oknem raději na záři měsíců...Na stěně nad postelí byl lesk. Ulehl jsem s hlavou v ohni.

Plačící na náměstí sv. Marka.. Pouhé dojetí svátečním dnem? Nevíme.. přikládá si na oči kapesník a ten druhý má rozpačitý výraz.

Ta moje z trhu byla šilhavá. A ještě navíc měla nějak odloupnutou sítnici. Říkala, že ji operovali v Sokolově. Že toho času ji pasák prodal dvěma Vietnamcům. Ale nevypadala po operaci, spíš těsně před rozpadem. Vzpomněl jsem si svou na matku. Tu dobrou křesťanku, co mě strkala do krabic a zavírala do skříní, aby mi ukázala, že jí neuniknu. Jednou jsem tak byl na kázání i v synagóze a potkal nějakou šik židovku, pak jsme si to rozdávali roky, sice tak asi jen 4x za rok, ale to nám nevadilo, vášeň byla naopak o to vystupňovanější... Tak rád jsem psal její jméno do milostných dopisů! Sice ji nepadly žádné šaty, protože měla moc úzké boky, moc tlustou prdel a byla u ramen taková, že by se v prstech rozpadla, ale nebyla gój, tak mi to nevadilo... Neměla ani moc povislá prsa a sešněrované břicho... Byla však falešná jak bankovka penězokaze.

Koukám na gay porno a pohled na jejich pyje mě dnes zvlášť uchvacuje. Mají před začátkem takové laxně skloněné čůraky, to můžu. Všichní ví, že svět se točí kolem pyje. Tady má srovnávání cenu. Líbali se na přeskáčku na hýždích. Na svahu vedoucím k vodě vedly žebříky. Pod hnědými stromy. Mužnost a vážnost na dece.


Byl jsem skoro ohromen pohledem na dívku s černými nehty čtoucí padesát odstínů na lavičce. Takové nohy oblečené v silonkách. Noha přes noha, zoufalá touha po tomto druhu štěstí. Až jsem byl podrážděn. Akorát ji bylo čtrnáct snad, to byla jediná nevýhoda. Ještě byla pod zákonem, tak jsem ji raději nechal na pokoji. Nemusí vědět, že mě přitahují i mláďáta. V mém nutkání ji svléknout nebylo pranic nepřirozeného nebo jo?

Šťasten, kdo v bludu žije
až do svého stáří,
neví, že svět se točí kolem pyje
a že kolem kundy září.
(zjednodušený Krchovský)

Žádné komentáře:

Okomentovat