Chropot

Hraje mi tu Castlevania do uch, hudba sfér, inu, vlastně ne sfér, ale videoherní série. Dobrý retro, na dnešní časy perfektně ujeté, kde jsou doby amigy a spol. Tolik lidí je coveruje na ytubíčku, protože poznají zlato, když se třpytí. Což neni zas problém třeba v kupce hnoje. Přesto si cením jejich snah, protože kolikrát fanoušci vytvoří hodnotnější kousky než samotní tvůrci původních tracků. Tak kupříkladu Symphony of the night, možná nejspanilejší ze všech dílů, co se týká hudby zajisté.

O ženě, která dobře vypadá, řekneme: je silná, zdravá. Tak se to říká, ne?
Silný jako bohatýr, silný jako dub, jako Bivoj, všecko se říká o chlapovi - taky silný zdravý. Podobnost čistě náhodná.


Zrodil se jednoho dne před staletími mezi osamělými bytostmi, neukojenými, ne nešťastnými, protože už čekajícími, čekaním povýšenými v radosti. Jaká to jímavá chvíle? Zrození polibku. Toho pudu rozkošnických uměn.
Tvorba lásky je tak tajemná. Neb kdo zdusí výkřik lidské samičky, která rozechvělá přijimá rty? Zakusuje se do nich jako do šíje družky. Zvýší se činnost bulvy, podporující milostnou vášeň. Sledujeme vzrůst opojení nad raněnou maskou ženy. Pije dech a pro větší rozkoš přijimá jakoby další ústa s podivuhodností ducha odsouzeného k návratu k bestiálnosti. Vydražďuje ji hřích i slova pronesená nazdařbůh, v návalu exaltace. Vyráží z ní další křik a vzdaluje se od tváře. Co mi však dovoluje patřit do klamavého povrchu ženy? Kým tehdy jsem? Jenom přemoženým zvířetem!


Slunce v sípotu

Až paprsek změkne
odumře a kolem krku
se ti omotá pak
zadusí a přeruší
neslyšný zpěv
monolog
tvého hrdla

Byl to ten alkoholický životopisec Woodward myslím, kdo řekl, že v životě má jen smysl ho žít. Tak plyň, plyň, už žádné pózy, sežer všecky pózy, cestuj, miluj dobrodružství, svítání pod horami a nebudeš litovat. Nestěžuj si a nic nekritizuj, protože se vrátíš v podobě nového člověka. Křišťálové zářící meteor kdožvíčeho. Jaký jsem to blázen? Plavat v řece utopení. Radši dostat sladkou odměnu - nějakou Elis svlečenou z šatů! To by byla šance ji ukázat, jací jsou chlapi rozsévači. Nad přílivem nocí... rozhazují hrstěmi sperma na zamlžená, rozpraskaná zrcadla žen. V osm je vše odbyto a jde se dívat na telku. Pustím si svoje Volejte řediteli. Jako v podání Izerově, samozřejmě. Pak půjdu spát. A žena bude nepřítomně těkat po kuchyni a udržovat oheň či co. Po sexu každý generál. Horší než mladá melancholička je už snad jen stará sangvinička. Navíc růžový život - to je známý vtip, který si vysnilo už tolik duší. A všecky do jedné teď rotujou v hrobě.

Ale ty sexuální představy, co mě popadají - nemají obdoby. Třeba o kovbojkách, co mají pistole, na kterých rajtují a semotamo nějaká střelí. Proženou vagínou kulku.

Ptejte se mě někdo na sny. Mívám dlouhatánský sny a chci je někomu vyprávět.