Talasam

Čerstvě pokosená travička. Miluju tu vůni. Někdy jsem si lehal přímo ke kytkám, co takhle přišli kosou o hlavu a čichal k nim, minuty a hodiny, než po mně začlo lízt spousta broučků, kteří si na mě po letech zvykli a začali do mě klást vajíčka a přes noc ve mně stvořili své potomky. Ti vylezli ze všech možných otvorů za svou hmyzí prací, ale vždycky na večer se ke mně vracívali. Lidé v sousedství mi dávali různá jména, pan brouk, otrapa, vandrák, ale já byl obyčejný boogie man. Děsil jsem děti, co se po setmění vracívaly ze školy, pouze koutkem oka zpozorovaly, co se na ně valí, jaká chodící, někdy i poletující přerostlá věc je jde porafat kleštěmi a už brali do zaječích... Často po večerkách jsem lozil přímo do ložnic nesezdaných párů a strašil je tak, že museli přestat se sexem. Silnější z nich pak obvykle vzal baseballovou pálku a začal se s ní nebezpečně rozmachvávat, srážeje přitom lampy a jiné doplňky. A za vystrašeného řevu mi vyhrožoval, abych zmizel, než mi ublíží. "Zmiz odsaď, boogiemane, jinak se neznám!"
Tak jsem raději šel, pokochal se nejprv pohledem na svlečenou ženskou, už zcela vystřízlivělou z čísla a pak šel. Inu, to máte tak, výhružky nelze brát na lehkou váhu. Sami kolikrát zjistíte, že kdo svému vyhrožovateli vzdoruje, končívá rozsekaný na nudličky. Výhružky jsou vždy živelnou formou vysoce koncentrované energie, ať už pramení ze vzteku, pomsty, touhy ponížit nebo ze strachu. Proto se mějte na pozoru před vyhrožovateli. Zpravidla to myslí vážně.
Sotva jsem ale opustil práh jednoho stavení, vášeň mě hnala k dalšímu, do další ložnice a postrašit další pár / nebo trojici. Trojku jsem objevil jen jednou. Jednalo se o starší (už v důchodu), nenápadně působící manželský pár a jejich pejska, rasou dobrman, kterému panička kouřila. Ještě mu kolem očí hrálo vzrušení z rozkoše, když jsem vpadl do místnosti a začal dělat bu bu bu. "Jsem boogie man. Bojte se a třeste, neboť kdo mě nepoznal, dosud ničehož nepoznal! Nechť vám zaskočí knedlík v bříšku a ukopněte si palec o židli (až vám sleze)!"
Měli jste vidět to tóčo. Pán okamžitě vyděšeně odskočil z obnažené manželky a dobrman spadl na záda z postele, kde předtím na dvou stál.
Až jsem se zasmál. "Tak dobře, dědo, o nic nejde. Pokračujte, nechtěl jsem vám způsobit infarkt. Jen jsem chtěl vyjádřit, že jsem boogie man. A že chodívám lidi strašit. Tak si to pamatujte. Boogie je zpět. Odteď už napořád! Mimochodem pěkná prsa, paní. Na váš věk. Ještě je nepřitahuje gravitace a nejsou flekaté jak mlok."
A už jsem zmizel ve tmě, jako jsem se v ní objevil.

Příště si povíme, jak jsem vařil perník z vody. Ano, z vody. Neznal jsem recept a nechtělo se mi chodit za vařičem, tak jsem si ho snažil vyrobit metodou pokus-omyl. Jak se vyvedl, se můžete dočíst někdy příště. Použil jsem ne Nagaiho metodu, ne českou, nýbrž moskevskou. Taky jsem použil čistý efedrin, ne trapný pseudoefedrin z kapek. Červený fosfor, jod, všechno tam bylo, všechno katalyzovalo. A jestli jsem přežil, nebo už píšu ze záhrobí, to se dozvíte někdy příště.