Vivi mi v dnešním článku připomněla, jak jsem hořel pro langoše. Byla to budka s langoši, úplně obyčejná až nevzhledná, ale pro mě představovala zlatý důl, mimořádnou hodnotu. Láska na první pohled. Značkující. Vevnitř měli speciální tehdy přístroj, koupený za bony, na hotovení pravých maďarských langošů. Posypávali je ušmudlané solí skrz ty válce různými česneky, drtily je přes tlakové nádobky - holandské (nebo spíš) české tavené sýry v miskách, na výběr jste měli i teplotu pečení a použitý olej. Prostě co jste chtěli, dali vám na ně hotové i čokoládu nebo jahody. Říkáte, kdo by žral langoše s jahodami? Ve frontě se čekalo i půl druhé hodiny. Proto vězte, že mnoho lidí. Hlavně cigoši tam se se mnou stávali, v ruce drobáky, za pasem kudlu. Ale byl jsem malý, tak jsem měl jakžtakž protekci. Spíš do mě jen ryli, občas dělali, že mě okradou. Byli to kluci z pískoviště odvedle, tak jsme se i znali. Každopádně já tam byl kvůli langošům, ne protože válka. Bo dežo řekl, že chce vidět téct krev. Válku vyhlásili až později, když jsem jim pochcal skrýš a moč se nestačila vsáknout z desek, než přišli. Věděli, že jsem to byl já, protože jen já jsem tehdy měl takové dělo na chcaní, které postříkalo i okolní desky, sotva se moč rozstříkla.
Zahrála si se mnou ošklivou hru jednou, tak nějak při pubertě, ta prodavačka. Byla jako vždy čisťounká, navoněná a upravená a oproti mým potrhaným tričkům a trenkám, co mi plandaly kolem pasu, představovala vrchol spořádanosti. A když jsem chtěl klasického mega langoše, mrkla na mě a řekla, že došlo těsto. A že mi může nabídnout jen předvařené bryndzové rožky. Tak jsem tedy neochotně svolil, zaplatil jen půlku peněz, deset korun, poděkoval a šel po svých.
Sotva jsem však dopekl rožky, ukrojil si bagetku, kousl jsem do křupavého rožku a co se nestalo, upadla mi půlka zubu. Zato uvnitř byla schována truhlička se vzkazem, který jsem rozpečetil, třikrát složený papír. Na něm stálo: má dcera chce, abys přišel.
Miluje Tě. Adresa.
Dobrá, řekl jsem svému daimoniu, půjdu tam a všechno ji vymluvím, už mám třináct let. A ona taky tak nějak, není ještě žádná Esmeralda, aby se zabouchla do nemožného břídila a zároveň má již pobráno dost rozumu, aby nemusela jako Manka trávit život v jeskyni pod kuratelou žárlivého, výbušného opilce stuprumcajse, který by ji dovoloval akorát příležitostné návštěvy kamarádek a homosexuálních modelů.
Přišel jsem tam k nim na udanou adresu a čekalo mě první překvapení. Byl to úplný palác. Myslel jsem, že žijou pod poměry, když maminka dělá v bistru. Jenže tatínek se asi potatil a vydělával jiné penízky. Postál jsem chvíli před branou a až pak zatahal za zvonek. Přijela pro mě limuzína a odvezla mě až do zahrady. Mezi kvetoucími orchidejemi se blyštěly plumérie, hvozdíky, chryzantémy, nejkrásnější květiny široko daleko. Přecházely oči a já si musel sednout po vyzvání otcově a pobídnutí matčině do pergoly ve tvaru srdce, kterou tam nechali speciálně kvůli mně nastavět. Sotva jsem dosedl, přišla ona. Nikdy na ni nezapomenu, jak vtančila až přede mne, rozvaleného na lavici. Terezka, ó, sladká Terezie. Vážila 120 kg a měřila jen o něco víc než 5 stop, takových sto pětapadesát. Skočila na mě, až zapraštěly feritické šrouby, co by v tahu měly unést až tunu. Začala mě líbat a plácat, jak jsem skvělý. Tak jsem ji instinktivně odstrkoval, vlepil ji facku nebo dvě, ať se probere, ale to už se na mě vrhl otec a začal mě bít pěstí. Ustupoval jsem hnán zmatkem, až jsem bezděčně prorazil laťkovou oboru a upadl nazad, dál si nic moc nepamatuju. Nicméně jsem se probudil vedle jakési plechové garáže, pod mostem. Už jsem si tam nikdy víc nedal langoš a zapomněl na celou tu zbohatlickou rodinu. Až teprve nedávno jsem četl na plakátě:
Máte jedinečnou možnost spatřit Tess Holiday, která i přes svou silnou nadváhu je úspěšnou modelkou a dokonce jí nafotili i do nejznámějšího časopisu světa Vogue. Povídání se supermodelkou s nadváhou už tuto středu v rámci pořadu Putování za hvezdami. Na fotce byla sladká Terezka s obřími prsy a usmívající se tak nějak štastně - jako žena, která je se sebou spokojená.
Zahrála si se mnou ošklivou hru jednou, tak nějak při pubertě, ta prodavačka. Byla jako vždy čisťounká, navoněná a upravená a oproti mým potrhaným tričkům a trenkám, co mi plandaly kolem pasu, představovala vrchol spořádanosti. A když jsem chtěl klasického mega langoše, mrkla na mě a řekla, že došlo těsto. A že mi může nabídnout jen předvařené bryndzové rožky. Tak jsem tedy neochotně svolil, zaplatil jen půlku peněz, deset korun, poděkoval a šel po svých.
Sotva jsem však dopekl rožky, ukrojil si bagetku, kousl jsem do křupavého rožku a co se nestalo, upadla mi půlka zubu. Zato uvnitř byla schována truhlička se vzkazem, který jsem rozpečetil, třikrát složený papír. Na něm stálo: má dcera chce, abys přišel.
Miluje Tě. Adresa.
Dobrá, řekl jsem svému daimoniu, půjdu tam a všechno ji vymluvím, už mám třináct let. A ona taky tak nějak, není ještě žádná Esmeralda, aby se zabouchla do nemožného břídila a zároveň má již pobráno dost rozumu, aby nemusela jako Manka trávit život v jeskyni pod kuratelou žárlivého, výbušného opilce stuprumcajse, který by ji dovoloval akorát příležitostné návštěvy kamarádek a homosexuálních modelů.
Přišel jsem tam k nim na udanou adresu a čekalo mě první překvapení. Byl to úplný palác. Myslel jsem, že žijou pod poměry, když maminka dělá v bistru. Jenže tatínek se asi potatil a vydělával jiné penízky. Postál jsem chvíli před branou a až pak zatahal za zvonek. Přijela pro mě limuzína a odvezla mě až do zahrady. Mezi kvetoucími orchidejemi se blyštěly plumérie, hvozdíky, chryzantémy, nejkrásnější květiny široko daleko. Přecházely oči a já si musel sednout po vyzvání otcově a pobídnutí matčině do pergoly ve tvaru srdce, kterou tam nechali speciálně kvůli mně nastavět. Sotva jsem dosedl, přišla ona. Nikdy na ni nezapomenu, jak vtančila až přede mne, rozvaleného na lavici. Terezka, ó, sladká Terezie. Vážila 120 kg a měřila jen o něco víc než 5 stop, takových sto pětapadesát. Skočila na mě, až zapraštěly feritické šrouby, co by v tahu měly unést až tunu. Začala mě líbat a plácat, jak jsem skvělý. Tak jsem ji instinktivně odstrkoval, vlepil ji facku nebo dvě, ať se probere, ale to už se na mě vrhl otec a začal mě bít pěstí. Ustupoval jsem hnán zmatkem, až jsem bezděčně prorazil laťkovou oboru a upadl nazad, dál si nic moc nepamatuju. Nicméně jsem se probudil vedle jakési plechové garáže, pod mostem. Už jsem si tam nikdy víc nedal langoš a zapomněl na celou tu zbohatlickou rodinu. Až teprve nedávno jsem četl na plakátě:
Máte jedinečnou možnost spatřit Tess Holiday, která i přes svou silnou nadváhu je úspěšnou modelkou a dokonce jí nafotili i do nejznámějšího časopisu světa Vogue. Povídání se supermodelkou s nadváhou už tuto středu v rámci pořadu Putování za hvezdami. Na fotce byla sladká Terezka s obřími prsy a usmívající se tak nějak štastně - jako žena, která je se sebou spokojená.
Žádné komentáře:
Okomentovat