Rozhraní těl

Muž, to je jen penis. A žena zas jenom kunda.
"Bože, jsi rozkošná."
"Opravdu? Miluješ mě? Přísahej."
"Jestli tě miluju? Jestli tě miluju? Já tě zbožnuji, lásko moje."
Následuje obligátní proplétání údů, zasouvání vaška do díry, vzdechy, sliby, trudnomysl po dokončení aktu, protože odkud jinud by měl brát styk své názvosloví než z divadla? Laciné frašky z ulice se akorát hodí do ložnice.
Vzadu na louce zrovna vychází nachově zbarvený měsíc. Rychle stoupá mezi větvemi topolů, které ho kryjí jak děravá černá záclona. Objeví se poté běloskvoucí na prázdné obloze a ozáří ji, zpomalí svůj běh a spustí na řeku velikou skvrnu, která se tříští do nesčíslných hvězd, stříbrný svit se v nich kroutí až na dno jako nějaký bezhlavý had se světelnými šupinami, dosahující až k stínům nehybných vrb táhnoucím se po trávě.
"Taková krásná noc," zašeptá do noci on.
"Prožijeme jiné a krásnější," ozve se rozdychtěná ona.
Ano, ale proč je mi teď smutno u srdce, říká si v duchu. Bojím se snad neznámého? Bojím se toho, co opouštím? Nebo je to z přemíry štěstí? Jsem já to ale slaboška. Utečeme od všeho a nikdy nezalitujeme.
"Co se nám může stát zlého? Není na světě poušť ani propast, kterých bych se zalekla, když budu s tebou. Budeme svoji, úplně navždy. Řekni přece něco." V pravidelných přestávkách opakoval "ano...ano..."
"Tak zítra."
"Tak tedy zítra," ožila. "Jen ještě jeden den," promluvila dětským hlasem, na tváři jí kanuly veliké slzy.