úterý 2. prosince 2014

Na věčné časy

Tak doprkvančic, rok dva buď načnu s čistým štítem, což má být žert, mou pavézu už totiž žádný tvor nevyčistí, nebo bez váhání pálím, co tu zbylo od paběrek! Janičko, prosím, už bez připomínek! Možná Ti chybí výchova tak výtečného synka, jako jsem já, což má být vtip, protože já lidi kolem sebe vždycky a vždycky jenom ničil, a nebo už jsem v koncích - PROČ, ale lámeš mi srdce! Ještě slůvko o lžích a normálně to neunesu, jsem jen slabý chlap, a bez keců sejdeme se za pět let na novém bložíku, což má být taky vtip, protože já opravdu plánuji se po návratu domů upít (ve velkém stylu za hodně peněz)!
Tak jsi mě nahlodala, že odteďka raději hodlám psát básničky. A nebo věty i básně na střídačku či co, v každém případě samotná próza je nyní pro mě zatížena nevýslovnými rozpaky.
A nebo prostě budu simsalabim psát, co chceš číst a pak možná, možná odpadnou námitky.
Se mi zdá, že si přeješ číst něco dobrodružného a cestovatelského (na psychologii utáhneš jen psycholožky, normální baby chtějí jenom pozorné, ne nějaké Jungy!). Aby nám zas bylo patnáct let a abychom zas o té svatbě, která je zároveň pohřbem, funusem se vším všady, neboli lásce snili.

Láska je fena (volně inspirováno Bukem)

moje máti chrápe se sousedem
můj fotr hraje automaty ve Spolku
každou sobotu
po celý svůj život
se sešli na oběd a po obědě
si dali pusu na obě tváře

někde mezi nimi jsem sám a nudím se

a Jitka je na misii v Mexiku
a Ester vykuřuje v Místku
zbyla už jen jediná
má láska se zelenýma očima
hárající feny

Žádné komentáře:

Okomentovat