Msta z Cicero ave

PŘIPADÁM si, jako bych kráčel ke gilotině.
Oběť i volavka v jednom.
Zachvátila mě panika.
Vzrušení mi propaluje každou buňku těla.
Čiji cosi ukrytého, cosi neznámého.
Po dlouhé době mě něco dokázalo vytrhnout z odevzdané netečnosti.
Něco, co nedokáži pojmenovat… něco tak nevinně dětského, že se neubráním překvapení.
Na ženské úsměvy jsem zvyklý.
Ne však na úsměv Ženy.
Až mi z něj krev tuhne v žilách.
Mohu sebejistě prohlásit, že po ní toužím.
Je nicméně mizerná herečka.
Zbožňuji mizerné herečky, jen ty se dokáží dostat pod kůži.