čtvrtek 27. listopadu 2014

Regionální já mě plní uspokojením

Jak se praví už někde v kamasutře, ženská by se měla už od jeslí vzdělávat v čtyřiašedesáti oborech prospěchu, nevím, jestli si vzpomenu na všechny, ale alepoň některé z nich uvedu: úprava lože, obratnost rukou, vaření různých pokrmů, prstová hra se šňůrkou, hry na hudební nástroje, hádanky, říkanky pro oblomení jazyka a ducha, vykládání podlahy barevnými kameny, barvení zubů, kreslení květin, umělecký přednes, doplňování neúplných veršů, znalost zemin a kovu, dřevořezba, prubírování mincí a drahokamů, schopnost naučit papoušky a loskutáky mluvě, tajné jazyky a šifry, čarodějné značky, talismany... A dál nevím, asi ještě něco s vodou, různé druhy paměti, pikle, finty, úskoky, klamy, klasika prostě.
Když se jich naučí čtyřiašedesát, tak bude chtěná a hojně navštěvovaná, bude po ní toužit každičký muž. Když ji pak manžel opustí nebo se ocitne v bídě, jednoduše si vydělá na živobytí tím, co zná, třeba i v cizím kraji.
Chlap by se měl podle Učení věnovat jen rozkoším, a to pokud možno co nejdříve. Brzy by měl dosáhnout stavu, kdy si sedne před fontánu a sní o domě. Ve vnější části domu je měkké lůžko se dvěma poduškami, pokryté saténovým přehozem. Na stěně jsou svazky posvátných trav a obrazy božstva. Na podlaze plivátko. Na sloních klech visí loutna, paleta, štětec a barvy. Kousek dál na podlaze stolek, na něm šachy a kostky. Venku klec s hravým ptactvem, v sadě na stinném místě visí houpačka. A pak přirozeně ještě kousek dál květinová besídka s obětištěm.
Tolik k domu a ženám, teď k společenskému životu:

Když vstane, uleví si, vyčistí zuby, upraví se voňavkou a olejem, vezme si věnec, napudruje se, zkrášlí voskem a pryskyřicí.
Žvýká betelový svitek kvůli vonnému dechu. Občas vyřídí naléhavou návštěvu.

Denně se koupá, každý druhý den vtírá do kůže vonné masti, každý třetí se drhne kostí sépie, každý čtvrtý upravuje vlas, vous a nehty, jakožto paty a ochlupení. Tohle je podstatné a nesmí se zanedbat. Pravidelně rovněž odstraňuje pot z podpaží.
Jí odpoledne a dopoledne. Nebo večer. Nebo ráno. Tak praví Carajana.

Dopoledne učí s ženou mluvit papoušky a loskutáky.

Pořádá kohoutí, beraní, křepelčí zápasy a baví se uměním a hrami. Občas jedná s přáteli. Pak si zdřímne.

Odpoledne jde vkusně upraven za zábavou do společnosti. Večer pořádá hudební dýchánek.

Bonus - výrazy:
Nářadí, náčiní, nádobíčko, vercajk, instrument, klenot, péro, palice, pálka, dláto, žihadlo, pták, vták, pták ohnivák, slimák, tuleň, slepejš, lachtan, žížala, plž, klacek, prut, haluz, větev, kláda, kyj, trám, nabíječka, lomcovák, rádlo, krápník, kokot, čurák, lulan, ocas, chuj, jebák, mrdák, palec, malík, povstalec, václav, vašek, pepík, franta, frantík, otík, adolfek, papež, přednosta, tatík, dědek, milostpán, vašnosta, soudruh, holoubek, drozd, brabec, kanár, kačírek, holohlavec, primát, rákosník, jelito, klobása, jitrnice, heligón, fagot, klárinet.

Dnes je díkuvzdání (bylo), tak Dík, MERCI, grazie molte, vzdávám vám nekonečný dík, že jste se dočetli až na závěr. Poděkujte i vy svým blízkým, ať život není takové peklo! Ušetřte jednoho dva krocany ročně. Ať se my, chybující smrtelníci, nemusíme vařit ve vroucí smůle.

Žádné komentáře:

Okomentovat