Odmítnutý

J. mi vysvětlila, že její ex vždycky spával na druhé straně postele - napravo. Jelikož sdílím jeho vědomí, když si lehnu nalevo, můj věčně nadržený falus rezignuje a hned ochabuje, protože je prostě na špatné straně. Pak hned usnula jako když padne do vody, tentokrát po mé levici a tu se přihodilo něco, čemu ani teď nevěřím, ale byla to asi přirozená věc. Můj penis se zas postavil a byl tvrdý jak kolenní kloub, J. se na posteli instinktivně v nejhlubším spánku otočila ke mně a přiložila mi hlavu na levé rameno, takže jsem ucítil její dech až na krku. Netroufal jsem si ani polknout, maje strach, že ji probudím. V čůrákovi to zacukalo, ale už ne bolestivě. Klidně jsem ležel a čekal, co bude dál. Penis se začal přisunovat blíž a blíž k J., až ji vklouzl pod okraj noční košile, jel vzhůru po jejích stehnech, načež J. zareagovala, jak jinak, tak, že trochu roztáhla nohy. Ochlupení z klína trochu zašimralo na žaludovi, jako by ho čechral neslyšný vánek. Věděl jsem moc dobře, kam zamíří pyj dále. Bylo to patrné i z jejího zrychleného dechu. Nedokázal jsem se dále ovládnout, pro jistotu jsem ji políbil na čelo a hladil ji po vlasech. Uchopila mi ruku a strčila si ji do pusy. Zatajil jsem na okamžik dech, protože jsem cítil, že druhou rukou mi sevřela penis, ale pak jej stejně prudce zas pustila.
Zatracený pták! Všechno kouzlo bylo to tam. J. se zas vzpamatovala, procitla z výletu do jiných sfér a dělala, jako že se nic nestalo.
"Nic nebude. Ne tady a ne teď. Pořád myslím na svého manžela, pro mě nikdy nepřestane žít. Je to láska až za hrob. Sorry, ale ty jsi proti němu moc, no... jak to říct. Máš moc hrubé způsoby. Víš co, nech to plavat," otočila se ke mně zády. "Jestli chceš, můžeš si vyhonit a držet mě při tom za kozu." Nevěděl jsem, jaké vhodné chování bych měl pro tento případ zaujmout. Zda si rychle odpomoct masturbací s vyhlídkou na záda nepřístupné těhotné sexy samice, nebo se nepříčetně nasrat a vzít si, na co mám chuť. Pořád mi znělo v uších Pavlino včerejší: "Kdyby sis to chtěl udělat sám a chtěl si přitom sáhnout, možná ti přecejen můžu pomoct." Tyhle dvě ženy, tak rozdílné a vlastně stejné, v intervalu čtyřiadvaceti hodin pronesly, každá jinými slovy, tutéž okřídlenou repliku a já z toho byl dočista zdrcen. Možná mezi nimi přece existuje nějaké spojenectví...snad se i znají, napadlo mě.

Psáno podle Irvinga a jeho skvělé novely Čtvrtá ruka

Určitě jste četli zprávu na novinkách o chlapovi, kterému vlastní auto přejelo hlavu při hašení bundy. Jel si tak vesele autem, když tu si nechtěně upustil cígo za límec. V panice vyskočí z nezabržděného auta a snaží se ze sebe shodit devastující košili zkázy. V příští chvíli dopadne pneumatika na jeho překvapenou hlavu a přejede mu ji. Dál o sobě nic neví, až když se nakrátko probudí v nemocnici, kde ho berou na operaci. Lékaři jsou k jeho stavu mírně optimističtí, přestože zranění jsou vážná. V komentářích se o něm mluví jako o kandidátovi na Darwinovu cenu, ale co my víme. Když dokázal pobavit mě, pobaví i jiné a kdo umí lidi bavit, ten si v chaotické době vládnoucí světu zaslouží úcty a respektu. Takže vzdejme chválu anonymnímu muži za to, že nás svými kousky baví.
No jen si představte, když čtěte titulek Vlastní auto mu přejelo hlavu při hašení bundy, to drama, které musel zažít. Z jedné šlamastyky do druhé, fakt dobrý scénář. Každá pamětihodná nehoda vrcholí fraškou.