čtvrtek 4. září 2014

Jezdectví povýšené na vozík

Tak jsem si vzal ranec prášků, abych si lebedil jak princ z hrášků, akorát že jsem chtěl spát a už se nejmíň dvacet let z narkózy neprodudit. Všemožně jsme s borcem vymýšleli kombinace, jak je nadrtit, třeba hasákem (úderovou plochou, shrnovat pravítkem) přes fólie, aby to nebralo moc odpadků. No a nakonec se podařilo, dělali jsme si i koktejly z neurolginů, měli jsme jich snad třicet, pak různé antidepresáče, klasické rivotrily, benzáky (xanax) na náladu. Měli jsme je v obří kádi, ze které bylo možno si libovolně brát, když už se cítil příliš mnoho v normálu, tedy čti nanic. Motali jsme se po celé cimře, shazovali židle, převracely obrazy a skříně, malovali piktogramy na zeď, celkově to tam vypadalo jak u Peera Gynta, když se octl v síni krále z hor. Šňupaly jsme z nich lajny, ohřívaly, aby se roztekly a pak hulily se šňupacím tabákem ze skleněnky atp. Opravdu se člověku následně dobře grcá nebo spí - nebo se pogrcá ve spánku a už se neprobudí. Což je, musíte uznat, romantický odchod ze světa. Jak v pohádce - nepovedené o Karkulce a vších, co chytla od krtka, když mu vyčesávala bodlinky. Dopadlo to chvalitebně s mírnou výhradou, avšak mohl jsem si aspoň natočit svůj belhavý pochod o berlích od zárubně k zárubně, od žehlícího prkna k telce, než jsem přistál na zemi a usl jak dudek. Totiž přestanete po nářezu náhle rychle cítit nohy, máte to jak s MDMA - účinnou látkou.
A jak říkají kolegové z norské země, není špatné počasí, jen špatné oblečení. Příště budem muset zvolit taktiku, která nás udrží při eufórii déle než půl druhé hodiny. Celkově dávám tři hvězdičky z pěti. Nedoporučuji začátečníkům a už vůbec ne skeptikům, bojovníkům za plynulé vyjadřování (krasořečníci) a osobám drogově závislým.

Žádné komentáře:

Okomentovat